Marie April se sice narodila na apríla, ale její hudba je no joke

Ne ale vážně, teď konec vtipů… Marie April Diviš je z Prahy, je jí čerstvě 21 let a kromě toho, že studuje mediální studia na FSV, komunikuje skrz hudbu s intenzitou, kterou bych čekala spíš od někoho, kdo má za sebou několik životních etap navíc. Po poslechu jejích skladeb jsem totiž měla pocit, že neposlouchám jen dalšího mladého umělce, ale někoho s old soul, kdo umí s emocemi pracovat surovým, avšak poetickým způsobem. 

Texty plné melancholie a sentimentu lidmi rezonují, není tak divu, že byla její skladba Tangerines nominována v kategorii Objev roku na letošních cenách Anděl, které proběhnou 11. dubna. A vzhledem k tomu, že jsme s Mary měly dost výživnou yap session, mohla jsem se jí zeptat přesně na ty details, které mě zajímaly nejen o její hudbě, ale i o tom, jak přemýšlí o sobě, tvorbě a světě kolem.

„Myslela jsem si, že je to prank.“

Přesně takové byly její first thoughts, když se dozvěděla o nominaci na Anděla. „Nevěřila jsem tomu, chodila jsem po bytě v šoku a pak se smála,“ říká. A já si v duchu jen mumlám: „Girl, just accept, you’re good.“

Excited ale můžeme být i na samotný „andělský“ look. O outfit se totiž postará doslova girlhood alliance. Oblečení bude z rukou Madlen Moravcové, která se věnuje upcyclingu, zatímco šperky zajistí Agathe Geffroy a Marta Kalousková z Voluty. Podle toho, jak mě Mary teasovala, by mělo jít o něco ultra autentického a fun, takže jsem zvědavá. 

„Do angličtiny se toho víc schová, nahrávat v češtině je celkem struggle.“

Marie April ve svých skladbách často zpívá anglicky a nejde přeslechnout ani její naprosto přesvědčivý přízvuk. Její táta pochází ze Spojených států, a tak má zpěvačka vedle českého občanství i to americké. Možná i proto je pro ni angličtina přirozenější formou exprese. 

Sama Mary navíc říká, že je podle ní méně náchylná na cringe, což vlastně dává smysl. „V angličtině se dá spousta věcí schovat, zaobalit nebo říct tak, aby to znělo měkčeji, zatímco čeština má tendenci být až moc drsná,“ vysvětluje.

At the end of the day je to ale o nějakým balancu. Mezi jazyky, emocemi i zvukem samotným. Právě kontrast uhlazenosti a technických „nedokonalostí“ je jednou z věcí, které mě na její tvorbě zaujaly nejvíc. Marie totiž do hudby vědomě vkládá i rušivé zvuky nebo momenty, kdy je slyšet její pláč. „Neberu to jako chybu, ale jako součást procesu,“ dodává.

Hlas jako nejsilnější tool

Když přišla řeč na hudební nástroje, ukázalo se, že Marie rozhodně není odkázaná jen na ty hmatatelné. Hraje sice na housle, kytaru a okrajově i na flétnu, přesto jako nejlepší ventil emocí vnímá svůj hlas. Má nad ním největší kontrolu, a když přijde na jamování, radši zpívá nebo si brouká, než aby automaticky sáhla po konkrétním instrumentu. 

Nicméně…

Moje chronically online persona samozřejmě nemohla zůstat jen u „seriózních“ témat,  takže jsme se v dialogu dostaly i k brainrot culture, fenoménu performativního chování a guilty pleasures. Potřebovala jsem totiž vědět, jestli Marie vnímá sbírání vinylů jako performativní akt, obzvlášť když se s tímhle člověk na socials potkává pořád častěji.

A tady přišel HOT TAKE

„Podle mě je celý život nějaká performance a není na tom nic špatného, pokud to člověka těší. Problém je až když to dělá jen kvůli zalíbení se ostatním,“ řekla mi. Honestly? Fair enough. Tuto myšlenku vzápětí podložila odpovědí na mou otázku týkající se guilty pleasure songu, na kterou bez váhání odpověděla: „I play Pokémon Go“. Ikonické, schvaluji. 

Jak nad tím přemýšlím, tak jsem si v těchto „tricky“ otázkách evidentně libovala, protože tady nekončíme. 

Kdyby měl tvůj život popsat jeden track, jaký by to byl?

Po chvíli z ní vypadlo: „Should I Stay or Should I Go od The Clash,“ na což navazuje vzpomínkou: „Moje máma to měla dlouho jako vyzvánění. A vlastně to vystihuje, jak strašně nerozhodnej člověk jsem,“ říká a doplňuje slovy: „If I stay, there will be trouble. If I go, it will be double, jo to sedí.“

A kdybys měla trackem vyjádřit 5 hodin ráno po nějaký afterce? 

„Breakfast Sex.“

Last but not least…

Sorry, ale musela jsem se zeptat i na tu nejvíc klišé otázku, protože co by to bylo za rozhovor s hudebníkem*hudebnicí, kdybych se nedozvěděla jeho*její fav interprety. 

„Vždycky je to hrozně ovlivněný tím, jaký je roční období, teďka je to ale rozhodně Raye. Vydala nový album a je to naprosto nádherný,“ sdílí se mnou. V playlistu by se však našly také tracky od hudebního dua Simon & Garfunkel, Sufjana Stevense a z local scény od Victora Kala, Mata 213 (s tím má btw nově i feat k tracku se spálil) nebo Sary Rikas. 

Yeah, and that’s it for today. Já držím pěsti na předávání Andělů a věřím, že o téhle aprílové holce ještě hodně uslyšíme!