Přihlášení se k heyfomo
Have yourself a merry little crashout summer, zasloužíš si to
Dřív by se tomu asi řeklo, že je někdo cholerik, loosing their shit, snapping nebo spiraling. Dneska máš ale crashout. Něco tě naštvalo takovým způsobem, že vidíš rudě a máš chuť udělat něco, čeho budeš pravděpodobně litovat - hezky česky se v tu chvíli prostě neznáš.
Jestli něco skvěle zachycuje podstatu crashoutu, tak je to tenhle reddit post, který mě dostává do vrtule a to to vůbec není problém, se kterým bych nějak relatovala. Uff. 👇
The summer of the crash out
Stephanie McNeal ve svém článku It’s the Summer of the Crash Out pro Glamour pokládá otázku „Co pro tebe byl letos v létě zlomový bod, který tě dovedl až k úplnému crashoutu?“. Protože co si budeme, posledních pár měsíců bylo crashout worthy.
Politická a ekonomická situace není zrovna růžová. Ve vládách po celém světě se usazují krajní pravice, lidská práva nám prokluzují mezi prsty, umělá inteligence způsobuje psychózu a generuje obrázky a fanfikce místo toho, aby usnadňovala život, Spojené státy si trénují live action Příběhu služebnice, třetí světová je každým dnem menší a menší joke, v přímém přenosu sledujeme válečné konflikty, přihlížíme ne jedné, ale hned několika genocidám, nemůžeme si dovolit vlastní bydlení, jídlo je drahé a pracovní trh sucks. A ještě k tomu je jeden den 40 stupňů a druhý 6, takže ani před neustálou připomínkou globálního oteplování neutečeme.
Kam se podíváš, tam najdeš něco, co tě dokáže naštvat. A jestli si teď nějaký crashout prožíváš, rozhodně v tom nejsi sám*a.
It also is the damn phones
Je ale stav světa to jediné, proč je crashing out všude? Pravděpodobně ne. Dnešní mladí dospělí, tedy nejmladší mileniálové a nejstarší Gen Z, vyrůstali v podmínkách, které žádná generace před nimi nezažila a především doba od covidu, kdy se ze spousty z nás stávali dospělí lidé, nás hodně ovlivnila.
A ne úplně v tom nejlepším. Jak to podal The Guardian - jsme zahlcení stresem, emocionálně oslabení závislostí na sociálních sítích, a tím pádem náchylní k viscerálním reakcím a výbuchům. Takže jsou v tom zase i ty telefony. Ale není to jenom o tom, že na nich trávíme čas - jde i o to, co na nich vidíme.
Ty nejhorší věci, které se na světě dějí, máme v přímém přenosu, naservírované na stříbrném podnose, 24/7, 365. Každý Andrew Tate, každá nespravedlnost, každá katastrofa, každý nový edgelord meme. Negativním obsahem jsme zahlcení neustále, není divu, že jsme naštvaní.
Skoro polovina Gen Z se navíc potýká s poblémy s duševním zdravím, takže to není úplně nejlepší kombinace.
A little crashout hasn't killed anybody yet (but it might)
Existuje spousta studií, které dokazují, že nadávání je pro nás vlastně docela fajn a může nám pomoct ve vypjatých situacích nebo při fyzické bolesti. Dobře mířený p*če vole někdy fakt sedne.
Fun fact: Existují případy, kdy pacientům s vážným poraněním mozku, kvůli kterému ztratili znalost vlastního jazyka, zůstala schopnost nadávat. Jejich mozek zapomněl, jak se řekne pes, ale k*rva tam zůstala. Love it.
Crashing out už ale tak zdravý není, především protože ho doprovází impulzivní jednání, násilí a nejedná se o nejzdravější způsob, jak se vypořádat se silnými emocemi. Taková reakce může být občas přehnaná, nečekaná a může ublížit druhým. Podle expertů není crashing out vhodný coping mechanismus a tenhle mindset nás odrazuje od budování seberegulace a odolnosti.
Ale upřímně? Ne vždycky je to o tom, co je nejlepší nebo nejzdravější. Někdy je to o tom, co se nám zrovna chce udělat a co nám nejvíc uleví. A jestli je to rage qutting v práci, která tě štve, rageroom ve vlastním pokoji, hádka s někým, kdo ti už dlouho leze na nervy nebo nadávání a křičení na mostě nad dálnicí, so be it. Alespoň jedno crash out summer si totiž zasloužíš. (S rozumem ale, jo? Vocaď pocaď.)
