Přihlášení se k heyfomo
Gen Z se do dospělosti nežene a 25 je nových 21
Čím víc se cesta k dospělosti prodražuje a komplikuje, tím víc si dáváme na čas. Věci, které byly dřív samozřejmě dosažitelné, jsou dnes spíš nejistou možností. Proto se jako Gen Z vydáváme k dospělosti pomaleji.
Ne tak zhurta, hezky pomalu
Generace Z si dává na čas. Mnozí z nás nemají řidičák a dělají si ho až po dvacítce (já sama si ho budu dělat teprve letos na podzim, ve 24 letech), první vážný vztah často přichází až mnohem později a o dětech většina zatím ani neuvažuje. Přesto nás to nijak zvlášť netrápí. Možná za to může covid, který zpomalil či zmrazil naše životy a přeházel priority. Možná je to tím, že dnes už není takový tlak na určitý věk, kdy bychom měli mít splněné určité milníky. Pokud, ale mohu mluvit za sebe, tak prostě není kam spěchat.
Taking baby steps na cestě do dospělosti
Pro naši generaci není odkládání dospělosti výrazem lenosti nebo neochoty převzít zodpovědnost, ale spíš přirozenou reakcí na svět, ve kterém žijeme. Od covidu mám pocit, že mnoho lidí kolem mě studium spíš natahovalo, měnilo obory nebo si k němu přibíralo další školu, protože ta „klasická“ studentská zkušenost jím byla narušena. Milníky, které dřív působily jako jasná jistota, tedy tvrdě pracovat, pak si koupit vlastní byt a založit rodinu, už dnes nejsou samozřejmé.
Bydlení je drahé, děti jsou náročné nejen finančně, ale i psychicky, a navíc vyžadují stabilní zázemí, které si chceme nejdřív sami vybudovat. Sama jsem nedávno o víkendu přemýšlela, že za chvíli (3 roky) mi bude tolik kolik bylo mému tátovi když jsem se narodila. Představa, že bych teď v blízké době měla dítě, které by mi narušilo tu klidnou sobotu is like, hell no. Not right now a možná nikdy.
Život je dlouhý, i když člověk samozřejmě nikdy neví, co se může stát, ale není důvod spěchat. Pracovat budu celý život a děti jsou také starost na celý život. Uvědomuju si ale, že tohle nastavení je do velké míry privilegovaná situace.
Co na to říkají data
A tohle všechno potvrzují i data. Podle amerického průzkumu se průměrný věk při první svatbě od 80. let výrazně posunul. Dnes se ženy vdávají kolem 29 let a muži se žení přibližně ve 30. Lidé mají děti stále později nebo vůbec a čím dál víc z nich zůstává déle u rodičů, protože si nemohou dovolit vlastní bydlení, nebo je pro ně finančně zodpovědnější zůstat doma, pokud mají tu možnost a ušetřit peníze.
Teprve končí jaro života
Je to realita, do které jsme byli postaveni, ale zároveň si v ní nastavujeme vlastní pravidla a tempo. Je to také odraz toho, jak se změnila výchova, přístup k mentálnímu zdraví a vůbec celý přístup k životu oproti předchozím generacím. To, že si nastavujeme vlastní pravidla a vlastní tempo, neznamená, že budeme marní v dospělosti. A upřímně 25 je hrozně málo. To teprve končí jaro života. Jsem unavená z TikToků, kde lidi říkají „25 is so old". Reálně jsi teďka vypadl*a z kolíbky! You are young! Celý život máš ještě před sebou. Navíc, když odečteš dva roky covidu, jsi ještě mladší, než si myslíš.
Zdroje: ft.com, businessinsider.com, businessinsider.com