

Móda nebyla nikdy jen o vzhledu, často slouží i jako komentář k dění ve společnosti. Ale ne všechno, co se tváří jako boj za spravedlnost, opravdu za spravedlností stojí.
Začalo to už u Coco Chanel. Ta přišla s prvním ženským kalhotovým kostýmem a pomohla ženám osvobodit se od těžkých viktoriánských šatů. Její návrhy zároveň odrážely společenské změny, například boj žen za volební právo. Chanel byla průkopnicí genderově neutrálního oblečení a sama ráda nosila kalhoty, čímž pohoršovala nejednoho muže i konzervativní dámu. We love a rebel.
Minulost kolem Chanel, ale není jen růžová. Historické dokumenty ukazují, že sympatizovala s nacisty. Byla v seznamu vedena jako německá agentka a k rozvědce se údajně dostala přes její milostný vztah s baronem Hansem Günther von Dincklagem, který byl německým zpravodajským důstojníkem. Její krycí jméno bylo Wesminster.
20. století pak přineslo módu jako formu sociálního komentáře. V 60. a 70. letech se móda silně propojila s politickými hnutími bojujícími za feminismus a občanská práva. Návrháři jako Yves Saint Laurent nebo Mary Quant vytvářeli odvážné moderní siluety spojené s emancipací žen. Znáš to rčení, že jde poznat, jestli má designer rád ženy? My hlavně oceňujeme designéry, kteří mají rádi lidi, a nebojí se mluvit nahlas.

A když už mluvíme o protestu, nelze nezmínit Vivienne Westwood a punkovou kulturu. Tahle královna nikdy nevnímala módu jen jako oblečení, ale jako politický nástroj. Ve svých kolekcích i veřejných vystoupeních upozorňovala na témata jako klimatická změna, kapitalismus nebo svoboda projevu. Na přehlídkách se objevovaly slogany, protestní nápisy i symboly aktivismu.
A zatímco punk od Westwood šokoval a provokoval, jiné značky jako Benetton využily módu k vizuálnímu poselství tolerance a rovnosti.
Když už jsme u historie, musím zmínit svého osobního oblíbence – fotografa Oliviera Toscaniho. Jeho spolupráce se značkou United Colors of Benetton patří mezi nejvýraznější módní statementy vůbec.
Začala kampaněmi zobrazujícími skupiny dětí a mladých lidí z různých etnických prostředí. Byli oblečeni do barevných svetrů Benetton a fotografováni na jednoduchém bílém pozadí. Barevné oblečení značky se stalo metaforou společnosti, kde jsou rozdíly mezi lidmi přijímány a kde vládne tolerance a rozmanitost.
Kampaně na zvýšení povědomí o AIDS
U těchto kampaní Toscani změnil strategii. Místo vlastních módních fotografií použil snímky novinářů, které zachycovaly důležitá společenská témata.
Jedním z nejznámějších byl snímek fotografky Theresy Frare zobrazující amerického aktivistu Davida Kirbyho na smrtelné posteli obklopeného rodinou během epidemie HIV/AIDS. Reklama byla publikována v novinách a na billboardech po celém světě a vyvolala velkou kontroverzi.
Někteří lidé značku kritizovali a vyzývali k bojkotu. Jiní naopak tvrdili, že kampaň pomohla zvýšit povědomí o AIDS a přiměla politiky k řešení problému.

Značky přesně vědí, co prodává, a sex, sláva a kontroverze stále fungují. Dakota Johnson v nové kampani Calvin Klein je toho jasným provokativním důkazem. Ale jak lépe zaujmout zákazníka*zákaznici než napojením se na aktuální společenská témata? Reklamy a kampaně proto čím dál častěji využívají feminismus, diverzitu nebo LGBTQ+ práva. Otázkou zůstává, zda jde o opravdový posun a snahu něco změnit, nebo jen o marketingový trik s jediným cílem zvýšit zisk.
V posledních letech se z využívání citlivých společenských témat jako marketingového nástroje stal trend. Značky často pouze ukazují, že jim na věcech záleží, ale jejich činy, například podmínky v továrnách, tohle tvrzení nepodporují. Zatímco některé značky využívají módu k opravdovému vyjádření postojů, jiné se uchylují k marketingovým trikům.
Na druhé straně ale existují i osobnosti, které módu a aktivismus propojují mnohem přirozeněji. Modelka Bella Hadid například opakovaně využívá svou viditelnost k podpoře Palestiny a účastní se protestů i veřejných debat. V takových případech nejde o branding, ale o osobní postoj.
Podobně se móda stává politickým vyjádřením i na červených kobercích. Na předávání cen nebo jiných velkých událostech celebrity stále častěji využívají svůj outfit jako statement ať už jde o podporu ženských práv, environmentálních témat nebo politických hnutí. V roce 2025 Javier Bardem na červeném koberci cen Emmy představil svůj oblek s motivem Palestiny. V rozhovoru pro Variety pak jasně prohlásil: „Nemohu spolupracovat s kýmkoli, kdo ospravedlňuje nebo podporuje genocidu.“
Na letošním udílení Zlatých glóbů si na večerní róby Mark Ruffalo, Ariana Grande, Jean Smart a další celebrity doplnily drobné odznáčky s nápisy „ICE OUT“ nebo „BE GOOD“. To stejné se dělo na předávání cen Grammy.
Stejně jako Zlaté glóby i letošní předávání cen Oscarů ukázalo, že červený koberec je místem, kde móda a aktivismus mohou jít ruku v ruce. Celebritám už nejde jen o vzhled. Jejich outfity často nesou jasný politický či společenský vzkaz.
Byl to právě Javier Bardem, který na pódiu prohlásil: „Ne válce a svobodnou Palestinu“, než předal cenu za nejlepší mezinárodní film. Na sobě měl nášivku s nápisem „No a la Guerra“ („Ne válce“), stejný protiválečný slogan, který nosil už před více než dvaceti lety při protestech proti válce v Iráku.


