Přihlášení se k heyfomo
#EverestTok: Z pohodlí TikToku nahlížíme až do death zone
TikTok v posledních dnech obletělo video sedmnáctileté Australanky Biancy Adler, která po téměř čtyřech dnech strávených v „death zone“ na Everestu sotva lapala po dechu. S rozpraskanými rty a unaveným hlasem do kamery šeptá: “I feel horrible.” Právě tenhle klip odstartoval novou vlnu fascinace Mount Everestem.
Nebyla jsem jediná, koho Bianca Adler vytrhla z relaxační chvilky u TikToku. Omrzliny na obličeji, skleněné oči a sotva sípající: „My neck, my throat, my lungs.“ Ocitla se na místě, kde už nemáme dost kyslíku. Výška nad cca 8 tisíci metry nad mořem totiž znamená, že dostupný kyslík je přibližně třetinový oproti hladině moře.
Konkrétně zde buňky trpí nedostatkem kyslíku, který narušuje fungování orgánů i základní metabolismus. Mozek se zpomaluje, plíce se mohou zaplavit tekutinou, kůže modrá a tělo se dostává do režimu přežití, kde „vypíná“ všechno, co není nezbytné k dýchání.
Odhaduje se, že při pokusu o výstup na Everest zemřelo už přes 340 lidí a více než 200 těl zůstává na hoře dodnes. V takové výšce je totiž téměř nemožné cokoliv nést, natož mrtvé tělo.
Proto se z Everestu stalo zvláštní pohřebiště. Mezi nejznámější tělo patří indický horolezec Tsewang Paljor, přezdívaný Green Boots, který zahynul v roce 1996. Leží u cesty, po které prochází téměř každý lezec a lezkyně. Stal se symbolem tamní „death zone“ a zároveň obsahem, který na TikToku sbírá miliony zhlédnutí. Lidé navíc přiznávají, že strávili tři i víc hodin scrollováním tohoto tématu.
Proč takový obsah sledujeme?
Jde o formu dark turismu, kde místo návštěvy skutečných míst sledujeme z pohodlí domova zmrzlá těla, riziko a odvahu lidí, kteří jdou tam, kam se my neodvážíme. Zatímco dřív jsme podobné výjevy vídali jen v dokumentech, dnes se odehrávají přímo na našem feedu. Lidé streamují jak spí v mínus dvaceti, jak jim mrznou řasy nebo jak jim dochází kyslík. My u toho s otevřenou pusou ležíme v posteli.
Pokud ale mluvíme o fenoménu #EverestTok a morbidní fascinací extrémem, je důležité zahrnout i perspektivu místních lidí.
Na pozadí všech těch virálních videí se totiž skrývá i mnohem temnější stránka Everestu. Každý výstup stojí na práci šerpů, tedy místních průvodců, kteří vynášejí vybavení, staví tábory a často riskují život tam, kde si jejich klienti a klientky fotí vítězné selfies.
Zatímco jeden výstup může stát přes 100 tisíc dolarů, šerpové si za celou sezónu vydělají jen zlomek z této částky. Po lavině v roce 2014, která zabila šestnáct z nich, se začalo mluvit o vykořisťování a o tom, že bohatí turisté a turistky si za peníze kupují i cizí riziko.
#EverestTok nám tak dává dopamin hit, na který buď v reálném životě nemáme peníze nebo odvahu. Bohužel si ale někdy neuvědomujeme, že za videi stojí i cizí bolest - těla, která tam zůstala a šerpové, kteří za cizí sny riskují vlastní životy.