Přihlášení se k heyfomo
Evel vs. Erasmus: Výlet na Azory, zevlení s Frankem Oceanem a těšení na plzeňský pivo
Do konce Erasmu mi zbývá přesně jeden týden. Já tak obíhám všechna svá oblíbená místa, aby byla řádně zapsaná v paměti, dokud se do Portugalska znovu nevrátím.
Uplynulý týden se nesl ve znamení spousty lásky. Naši Italové se vrátili z Vánoc, a tak byla naše crew zase kompletní. Všichni jsme si uvědomili, že za chvíli jedeme zpátky do domovin a že náš čas spolu končí. A tak jsme odložili stranou veškerý povinnost a rozhodli se jet na Azory.
Předtím jsme ale proběhli naše město křížem krážem. Jam sessions, naše oblíbený hospody a bary, techno, restaurace i polehávání s pivem na trávě na vyhlídce v 18 stupních. Říkáme tomu aktivní pohoda, kterou tvoří tzv. vědomé zevlení. Tyhle momenty máme totiž stejně nejradši, být vedle sebe v tichu, popíjet SuperBock, poslouchat třeba Franka Oceana a užívat si navzájem svoji přítomnost. Počasí nám navíc přálo, a tak jsme tohle opakovali každý den.
Highlight posledních týdnů je ale už zmíněný výlet na Azory. Azory se nachází téměř tři hodiny letadlem od Portugalska a leží doslova uprostřed Atlantského oceánu. Zarezervovali jsme si krásnej dům přes Airbnb, auto (tentokrát s pořádným pojištěním) a vyrazili. Šok přišel už při příletu. Zjistili jsme totiž, že to manuální auto, co jsme si booknuli, je automat, a že místo toho Fiata, co jsme si booknuli, jsme dostali nádherný Alfa Romeo. Jako člověk, co miluje formule a momentálně mu chybí, jsem prvních deset minut naše auto jen obcházela a neustále opakovala, že tohle tentokrát fakt zničit nesmíme, protože je nádherný.
Když jsme naším nádherným autem dorazili do Airbnb, přišel další šok. Ten dům byl totiž naprosto skvostnej a přesně takovej, jakej jsme si ho vysnili. Obrovská kuchyně, ve který jsme nakonec společně navařili nespočet jídel. Kulečníkovej stůl, u kterýho jsem se nespočetněkrát vztekala. Krb, ve kterým jsme každej večer dělali oheň. Obývák, kde jsme strávili večery s The Office nebo třeba Kungu Fu Pandou. Těch pár dnů v tomhle domě se řadí k těm nejhezčím, který jsem v Portugalsku prožila. Kromě toho, že jsme si užívali naše obydlí, jsme toho po ostrově spoustu nacestovali. Vodopády, hot springs, jezera v bývalých sopkách. Počasí se tam nad Atlantikem sice mění z minuty na minutu, nám ale přálo, a my tak měli většinu času jen sluníčko a 15 stupňů. Hezčí rozloučení s touhle nádhernou zemí a s těmahle skvělejma lidma jsem si nemohla přát.
Do odletu mi teď zbývá jen pár dní a já se to snažím brát pozitivně, i když mi to bude celý šíleně chybět. Moji oblíbený lidi, oblíbená místa, portugalská kultura i čistej fakt, že člověk nic moc nemusí. Co mi chybět nebude, je náš plesnivej a rozpadající se dům, nedobrý kafe i fakt, že člověk nemůže používat MHD, protože tady v podstatě neexistuje. Naproti tomu se těším po víc jak čtyřech měsících do Česka, na plzeňský pivo, na řízek a smažák, na dobrý kafe, pražský tramvaje a v neposlední řadě na svoji kočku. Je toho spousta. Důkaz, že i když něco končí, něco dalšího začíná.