Evel vs. Erasmus: Italská večeře, kérky a řízek s bramborovým salátem

Po minulém týdnu plném zevlení, výletů a srandiček jsem teď zpátky v méně příjemný realitě. Poslední týden školy před Vánocemi je tady totiž plnej odevzdávání esejí, prezentací a psaní testů, což je dost nemilé, ale musí se to nějak zvládnout. Strávila jsem proto většinu posledních dní doma v posteli, buď nad psaním článků, rozborů čínské zahraniční politiky, nebo učením se na test z portugalštiny. Jedinou výhodou je, že tady večerní parády začínají až třeba v 11 večer, kdy se už člověk stejně neučí, takže běhám obden za svojí partičkou na večeře a pár flašek vína na klidný spaní.

Kromě klasických jam sessions jsme se v posledních pár dnech vídali především u sebe doma navzájem. Naše parta z Porta se rozhodla udělat si společný tetování na motivy našeho zapalovače, a protože se život má žít, vytáhla Ana svůj handpoke a my jsme teď spojený už navždycky. V pátek večer nás pozvali Italové k sobě domů na italskou večeři. Všichni jsme byli natěšení na špagety, který umí vařit fakt famózně, nicméně přišlo zklamání, oni jsou to totiž trošku debílci. Přivítali nás se slovy: „Guys, there is too many of us so we are ordering McDonald's“. My tak místo špaget carbonara dostali McChicken. No, nedá se svítit, Italové prostě.

Na víkend jsem potom vyrazila do Lisabonu, kam jsem se doteď pořádně ještě nestihla podívat. Výlet to byl opravdu záživný, našla jsem totiž rakouskou hospodu, kde čepovali český pivo a dělali řízek s bramborovým salátem. Že se jednalo o Samsona a že se bramborový salát skládal jenom z brambor a cibule, to pomineme, bylo to i přesto skvělý.

Pomalu, ale jistě se připravuju na Vánoce, vibe sice pořád nemám, ale protože je Štědrý den už za týden, měla bych začít. S partičkou máme v plánu udělat si společný den i večer a oslavit to tak nějak v klidu, pospolu. Těším se moc, hlavně pak na Nový rok, to se totiž přesuneme do domu uprostřed ničeho a rok 2023 přivítáme v našem stylu – s kytarou, vínem a spoustou lásky.