Erem: Teď už nás živí chlastání, na fanoušcích milujeme jejich oddanost

Devět dní, osm měst, hektolitry alkoholu a tisíce nadšených fanoušků. Erem ukázali, jak se dá v Česku z původně obyčejných srazů s fanoušky udělat velkolepý event.

Kluci, dá se to ještě někam posunout?

Márty: Určitě.

Kuba: Yes, už teď víme, kam to posuneme příští rok. Hlavně teda asi produkčně, abychom se nemuseli starat o vybavení a mohli si užívat jen atmosféru s lidma. Chceme si na to zaplatit tým, aby všechny tyhle produkční věci udělal za nás.

Márty: A bandu sekuriťáků!

Kuba: Chceme, aby každá zastávka byla vizuálně stoprocentní. Máme to stále kam posouvat.

Jak dlouho teda probíhala příprava?

Márty: Asi půl roku.

Kuba: Šest nebo sedm měsíců, což je málo.

Málo?

Márty: Jo, protože potřebuješ spoustu povolení, který musíš řešit minimálně rok předem. Nejhorší je, že něco s někým řešíš půl roku a ty lidi se pak teprve čtvrt roku před tím kouknou, co jsme vlastně zač, a vycouvají. Je blbý pak řešit na poslední chvíli novou lokaci.

Kuba: Každý rok se ale učíme. To, co nám dřív trvalo půl roku, nám teď zabere dva měsíce času. Teď je třeba ani ne měsíc po tour a my už řešíme tu na další rok.

Co vás teda nejvíc zaskočilo?

Kuba: Asi oddanost fanoušků dělat si tetování na viditelná místa. Holky se tetovaly pod prsa, kluci na prsty.

Márty: Taky jak ty lidi moc chlastaj.

Kuba: Jo no, to, co jsme vytočili Jägerů v Liberci třeba, jsme nevytočili za celou dobu minulý rok. Za tour jsme vytočili 350 litrů Jägera prostě.

Márty: Piva zase třeba pět až šest sudů na zastávku.

Dá se říct, jaká zastávka byla nejlepší?

Kuba: To se asi nedá říct, všechny mě bavěj. Kam se ale rád vracím, tak to jsou jednoznačně Budějovice.

Márty: Třeba v Plzni jsme to letos chtěli dát naposled, ale zase nás přesvědčili, že tam chceme příští rok znova. A to jsme pomalu ani den před tím neměli prostor.

Kuba: Ostrava mě taky bavila, protože lidi jsou tam sice strašně divoký, ale zároveň i strašně pokorní. Bratislava mě bavila, tam bylo třeba 60 procent Čechů, ale bylo to super.

Márty: No a Praha nejde popsat.

Kuba: Jo, to byl úlet.

V Brně se vám ale stal menší fuck up...

Márty: Byl to asi největší fuck up letošní tour. Měli jsme domluvený krásný prostor na Brněnským výstavišti, měli jsme i podepsanou smlouvu a zaplaceno. Pak přijedeme do Brna a přijde týpek, že někdo si všiml, že tam něco takovýho chystáme a že nemáme výjimku na rušení nočního klidu. On prostě přišel čtyři hodiny před začátkem akce, že to nejde, že to řeší i policie.

Já viděl, že vás i policie nějak stínovala?

Márty: Yes.

Kuba: No, když jsme se dozvěděli, že nevyšel ten prostor, tak jsme prostě jezdili po Brně a hledali místo, kde to můžeme uspořádat. Jak jsme si tak jezdili, tak vidíme vždycky ve zpětným policajty, jak jedou nenápadně za náma. Pak jsme se s nima i bavili a dozvěděli jsme se, že nás vlastně napráskal ten týpek, se kterým jsme to plánovali. Nakonec jsme se zastavili na náměstí, dali na Instagram fotku a během 10 minut tam bylo třeba 500 fanoušků.

Márty: Nakonec tam byl možná větší bordel, než by byl na tom výstavišti. (smích)

Kuba: Nechtěli nás na výstavišti, měli nás na náměstí, no. Bylo to kouzelný, podle mě tam uklízejí ještě dneska.

A nějakej fuck up ze strany návštěvníků byl?

Kuba: No, v Pardubicích se někdo vloupal na tribruny a ukradl tam nějaký kabely od Macu, drahý vína, pepsiny a v klidu si tam prý snědl i hermelín.

Márty: Co je největší highlight, tak je to, že ukradl i bič na koně.

Kuba: My ale víme, kdo to byl. Ten týpek nás ani nesleduje, byl to někdo náhodnej, kdo využil situace. V Praze nám pak ukradli kasu. Ta se pak našla, ale prázdná.

Když se ještě vrátím k té oddanosti fanoušků, víte, kolik lidí si nechalo udělat kérku?

Márty: Jo, sto třicet.

Kuba: To bylo ale proto, že měl tatér limit, že na každý zastávce udělá pět až osm kérek. Tatérovi pak ale bylo líto, že jich dělá jenom pár a furt je tam fronta. Kdyby to vlastně šlo, tak tam možná tetuje do dneška, naši fanoušci jsou fakt šílení.

Kdy vám došlo, že to, co jste letos udělali, je fakt obrovský?

Kuba: Furt mi to dochází... Já si pamatuju, že když jsme přijížděli do Prahy, tak jsem měl strašnou husinu. Bál jsem se, že to bude buď propadák, nebo obrovský. Ten večer mi to ještě moc nedocházelo, ale druhej den ráno jsem se rozbrečel v taxíku.

Márty: Já si to začal uvědomovat ve chvíli, kdy za mnou začali chodit lidi, který já fakt cením, a říkali mi, že je to prostě hustý, čeho jsme dosáhli.

Kuba: Jo, to je hustý. Když ti gratuluje někdo, koho několik let sleduješ a respektuješ. To je prostě strašně super.

Co nějací věrní fanoušci, kteří třeba jezdí na víc zastávek, jsou takoví?

Márty: Hele na začátku v Liberci jsme se zkamarádili s jedním klukem, jmenuje se Vítek, půjčoval nám centrálu, která nám přestala fungovat hned první den. No a pak s náma nakonec odjel celou tour na motorce.

Kuba: Ten si vysloužil takovou tu jako hodnost, že může být v posádce. Strašně hodnej, pokornej a nápomocnej kluk. Já si vážím, že tam s náma byl. Hodně taky cením týpky, co jeli stopem do Brna, pak stopem do Budějovic a z Budějovic stopem do Plzně. Oni prostě stáli u dálnic s cedulí Erem Tour. To byli fakt frajeři.

Jak probíhal odpočinek po tour?

Kuba: Hele, ještě žádnej nebyl. (smích)

Márty: Měli jsme jet do Chorvatska, ale nějak to nedopadlo. Jeli jsme nakonec do Brna na wellness, kde jsme si řekli, že zrelaxujem, no a to taky nevyšlo.

Kolik dní jste teda pili v kuse?

Kuba: Do dneška. (smích) Ne, hele, bylo to 12 dní.

Co kocovinky?

Márty: Žádný.

Kuba: Žádný.

Takže vás už teď živí chlastání?

Kuba: Jo, je to tak.

Márty: Teď už nás živí chlastání...