Emma Chamberlain ukazuje beauty normám prostředníček

Emma je pro mnohé Gen Z lidi symbolem IT girl. V průběhu své kariéry si prošla několika změnami image, většinou spojenými s jejími vlasy. A právě její vlasy jsou jednou z věcí, která odstartovala tuhle celou vlnu, která kolem ní poslední dobou je:

Emma Chamberlain nedělá nic pro male gaze.

Osobně jsem vždy s upřímným obdivem sledovala nebo poslouchala v jejích podcastech, jak uvolněně mluví o věcech, o kterých by jiní, v tomto kontextu především ženy, nemluvily.

Od sdílení toho, jak je zpocená, bolí ji břicho nebo problémů s vagínou — vždycky mě to fascinovalo. Přesně díky tomu je pro mnohé z nás relatable a svým způsobem symbolem určitého rebelství proti společenským normám, jak se mají ženy chovat a jak mají vypadat.

Protože mind you, Emma Chamberlain is that bitch. Od titulní stránky Vogue po pravidelné hostování na Met Gala – zdá se, že právě to, jak je relatable, z ní udělalo nejmilovanější internetovou celebritu.

Jak to ale bývá, úspěch je něco, co po čase začne některým lidem vadit. V posledním roce jsem si začala všímat výroků, že Emma přestala být relatable, což je zrovna v jejím případě neodpustitelné – to je přece to, proč ji všichni milujeme.

Její nádherný dům v Los Angeles, se kterým se nám pochlubila v AD, přátelství s Kendall Jenner... její „down to earth millionaire“ personu jí přestalo hodně lidí věřit.

Stala se pro nás smrtelníky moc úspěšnou a bohatou na to, abychom se na ni mohli napojit a užívat si její content jako dřív?

Upřímně jsem si sama takové otázky pokládala, hlavně po její podcastové epizodě everybody hates famous people, kde se zamýšlí nad tím, proč celebrity ztrácejí na popularitě. Snaží se tam vysvětlit, že sama sebe nevnímá jako celebritu, protože do svých patnácti let byla neznámá, a snaží se distancovat od „běžných“ celebrit.

Jenže do toho pořádá collaby se svou značkou Chamberlain Coffee a již zmíněnou Kendall Jenner a její 818 Tequila. Tuto epizodu dokonce přerušuje kvůli reklamě na SKIMS, což dělá její rant na celebrity ještě absurdnějším.

Tahle epizoda ve mně zanechala zmatek — najednou cítím, že je Emma opravdu out of touch a mám pocit, že ztrácím svoji oblíbenou youtuberku. Co budu dělat, koho budu poslouchat na svých stupid little walks for my stupid little mental health procházkách?

Chtěla jsem si dát od jejího obsahu pauzu — jenže to nešlo. Proč?

Právě kvůli její změně stylu, kterou si v posledních čtyřech měsících intenzivně prochází. Začalo to jejím videem i got rid of (almost) everything, kde podle svých slov vyřadila velkou část svého šatníku. Což, opět — pro běžné smrtelníky vypadá trochu jinak. Zhruba čtyřicet kabelek, z nichž většina je Prada nebo Gucci, není úplně capsule wardrobe obyčejné holky ve 23 letech.

Přestala jsem ji ale konečně soudit. Chápu to. And good for her.

Místo toho jsem se zastavila u toho, jak se její styl změnil. Barevná paleta jejího oblečení je najednou velmi střídmá — černá, bílá, béžová, khaki… Pod zmíněným videem se objevil komentář: 

„It’s complete. She resembles a sophisticated Korean grandma.“

Rozcuchaný pixie cut a siluety, které jsou spíš experimentální než vyzývavé. Hraje si s vrstvením a texturami, ale v takovém pojetí, jaké u běžných influencerek nevídáme.

Neobléká se totiž trendy ani vyzývavě. Její outfity mají jistou hravost a to, jak k nim přistupuje, mi hodně připomíná mě samotnou, když mám v neděli volný den a jen si hraju před zrcadlem. Představuju si, že bych takhle šla ven.

Proč si to ale ve skutečnosti nikdy nevezmu?

Protože ty outfity jsou spíš zajímavé než „hot“. Protože já se možná někde uvnitř pořád potřebuju oblékat pro male gaze, potřebuju approval. Zdá se, že Emma ho nepotřebuje. Přidává víc a víc obsahu, kde kombinuje podivné siluety, které možná nejsou na první pohled slušivé, ale girl, it’s so refreshing.

Je to, jako kdyby dala naprostou svobodu své kreativitě a na ničem jiném jí nezáleželo. Můžeme tuto svobodu v tom, jak si dovolí působit navenek, přikládat i tomu, že má skvělý vztah se svým tátou? Celý život ji podporoval, cestuje s ní po světě, pomáhá jí točit videa. Možná právě díky tomu nepotřebuje approval od jiných mužů.

Její vztah s otcem krásně zachytilo video od Sticks Films:

Když slavní lidé udělají cokoliv, co se jen trochu vymyká očekáváním, okamžitě to vzbudí reakce. Lidi mají potřebu to komentovat, soudit, a často i nepochopit — protože cokoliv, co je jiné, se automaticky bere jako problematické.

U Emmy se to teď děje možná víc než kdy dřív. Fanoušci její nový styl popisují jako „glow down“ a pod každým jejím videem řeší, že jí ten účes nesluší.

Vnímám to jako určitou zmatenost. Lidem to nedává smysl. Je mladá a úspěšná, ještě ke všemu z LA. Proč nemá žádný lip filler, dlouhé vlasy, které sedí přesně jejímu typu obličeje, a trendy oblečení?

To by dávalo smysl. Byla by šťastná a svět v pořádku. Jenže ne – ona si dovolila jít svou cestou a ukázat běžným beauty standardům prostředníček.

Zdá se být sebevědomější než kdy dřív. Začala opět víc přidávat na YouTube, kde se mimo jiné hodně věnuje šití. Učí se hrát na kytaru. Je rozcuchaná, nenamalovaná, zkouší jeden zvláštní outfit za druhým.

And girlies who get it, get it.

Beru si z toho hodně. Nesoudit a nezanevřít hned, když ti něčí názor nesedí. Často tě dokáže jiný úhel posunout někam, kam by ses jinak nedostal*a, a celkově z nás schopnost naslouchat dělá lepší lidi.

Její svoboda v oblékání je pro mě až překvapivě zásadní. V porovnání s Chappell Roan bychom totiž nemohli říci, že je nějak výstřední. Jenže ona to opět dělá tak, jak je to pro nás, smrtelníky, přístupné. Všichni můžeme být Emma Chamberlain a vyjít si ven v upnutých capri kalhotách a „ugly shoes“. Ostříhat si pixie cut, který se nebude ostatním líbit.

Dokážeme se ale i tak mít rádi a nepodléhat názorům ostatních? Nezavřít se doma na půl roku, než mi vlasy dorostou, ale experimentovat ještě víc?

Pokud se chci něčím nechat influencovat, tak svobodným a zdravě sebevědomým přístupem k životu. A nebát se přestat brát samu sebe tak vážně.

Můj hlavní take je, že být sám*a sebou, i když to někdy znamená odpor vůči běžným standardům, je cesta, která nás může přiblížit k autentickému štěstí.

Věřím, že bychom se i my ostatní měli přestat bát ukázat svůj prostředníček těm, kteří nás chtějí vtlačit do něčeho, co nejsme 100% my.