

Mezi legendou a novou generací je prostor pro odvahu. Chloé Malle do něj přesně takto vstupuje. A Vogue tím dokazuje jednu věc: ti největší nejsou břemenem, ale mentory.
Zaplnit místo po ikoně je disciplína sama o sobě. Zvlášť, když mluvíme o někom, jako je Anna Wintour. Žena, která z bobu a tmavých brýlí udělala uniformu moci a z módního magazínu globální instituci. Po osobnosti s egem větším než většina módního průmyslu se nedá jen tak nastoupit. A pokud ano, chce to vlastní hlas a hodně zdravého sebevědomí.
Jestli o někom můžeme říct, že má kuráž, je to právě Chloé Malle. Nastoupila ne jako náhrada. Ne jako kopie, ale jako někdo, kdo si uvědomuje, že nejlepší způsob, jak obstát vedle legendy, není snažit se ji přepsat, ale napsat si vlastní kapitolu.
Protože některé boty nejsou od toho, aby se do nich dorůstalo. Jsou od toho, aby inspirovaly k nalezení vlastního páru.
V době, kdy je až příliš snadné stavět ženy proti sobě, působí jejich společné vystoupení pro The New York Times téměř jako statement. Místo popuzování a porovnávání přichází dialog o budoucnosti Vogue. Jaké to je převzít nejprestižnější job v oboru a mít bývalou šéfku pořád za rohem? Anna Wintour sice už nestojí v čele amerického vydání jako šéfredaktorka, ale rozhodně nezmizela ze scény. Jako globální obsahová ředitelka vydavatelství Condé Nast dál určuje směr všech mezinárodních edic.

„Sometimes in fashion people can feel too cool, unavailable, a bit laconic. And for me, I'm just never going to be that person.“
„Ve světě módy to někdy může působit až přehnaně cool a nedostupně. A já prostě taková nikdy nebudu,“ říká Chloé Malle pro The New York Times. Anna Wintour je pro ni spíše mentorkou. Při přípravě březnového čísla, které je první kompletně pod taktovkou Chloé, se Anna nad rozloženými stránkami ptala: „Kde jsi v tom ty? Co dělá tohle číslo tvoje? Kde jsou ti divní psi?“ Což Chloé osvobodilo a dalo jí to možnost ptát se sama sebe: Co mě na tom těší?
Chloé pokračuje a říká, že nechce, aby to, že je teď editorkou Vogue, znamenalo, že bude nedostupná. Jak v práci, tak když veze děti do školky. Moc nemusí znamenat odstup. Sama Wintour pak dodává, že když přišla do amerického Vogue, měla malé děti, a proto Malle připomíná, že rodina je priorita.
Tak zněla otázka, kterou na závěr Chloé dostala. Média, a především tištěná média, už nejsou na vrcholu tak jako dřív. Všechno je online, všechno je hned a vyhrává ten nejrychlejší. Nikdo už nečeká na nedělní noviny.
Malle odpovídá, že by vybudovala nové podcastové studio, zvýšila platy o 30 % a rozšířila týmy sociálních médií, protože právě ty pracují nonstop. Wintour na to reagovala, že rozpočty ve Vogue jsou zdravé.
Co si z toho můžeme odvodit, je jedno:
Wintour (76) = strohá, autoritativní, kontrolovaná.
Malle (40) = otevřená, osobní, nebojí se mluvit o úzkostech a slabostech.
„To, jakou roli Anna zastupovala, už není úplně to, co dnes znamená pozice editora v moderním světě. Takže koncept někoho, kdo by Annu nahrazoval, není pravdivý. Ta pozice se musela změnit a vytvořit. Možná i proto na ni vybrali mě. Nechci ji nahradit a budu ráda, pokud některé věci budeme tvořit společně,“ říká Chloé Malle ve svém samostatném rozhovoru pro pořad Today.
„Těším se na to, až s ní budu pracovat, jako její mentorka, ale zároveň jako její studentka. Až nám ukáže místa, kde jsme jako diváci zatím nebyli,“ cituje moderátorka Annu Wintour.
Chloé Malle na to reaguje, že možná Annu Wintour neučila přímo, ale psala jí scénář pro její masterclass. Tudíž spíš učila ostatní, jak být Anna.
V rozhovoru se Malle opírá o koncept radosti a optimismu, který může Vogue přinášet. „Je to výjimečné médium, kde se novinařina spojuje s fantaziemi a módou. Co je ten typ příběhu, co mě těší? Co nás uvnitř Vogue baví, v našem týmu? Možná je to trochu šílené, ale v tom je pro mě ta síla. To činí Vogue,“ říká.
Doba přechodu mezi 37letou érou Anny Wintour a Chloé Malle byla postupná. Zatímco Anna Wintour svým prvním vydáním šokovala, Malle se zatím drží toho, co funguje. Vizuál stále odpovídá Vogue tak, jak ho známe.
Cover star je Rosalía, fotografovaná Alasdair McLellanem, v modelu Dior Haute Couture od Jonathana Andersona.

Změna je zatím opatrná. Malle hledá svůj hlas. Možná bude do budoucna muset být dravější. Možná bude muset víc riskovat. Možná je její přístup přesně to, co móda potřebuje. Tak či tak. Držíme ti palce. Go bigger.
Na závěr nám tato změna ukazuje, že zatímco jedna generace věřila v autoritu budovanou odstupem. Ta druhá věří v otevřenost. Některé ikony zůstávají, jiné odcházejí a některé si teprve hledají vlastní rukopis. A možná je ta skutečná síla v tom, že obě sedí v jedné kanceláři.
