Spousta lidí vnímá knihy jako křehké předměty, které je potřeba chránit před poničením. Psát si do nich? Vandalismus. Co když ti ale řeknu, že právě psaní poznámek do knih je tím nejlepším způsobem, jak si z nich něco opravdu odnést?
Držíš v ruce novou knížku s hladkým, ještě neponičeným obalem od věčného přenášení v kabelce nebo plátěnce.Ruku na srdce: kolikrát ji cestou z práce opravdu otevřeš a kolikrát se jen sveze s tebou?
Možná kdybys do ní začal*apsát poznámky, podtrhávat důležité pasáže a kroužkovat neznámá slova, vytvořil*a by sis k ní mnohem intenzivnější vztah.
Od dětství v sobě máme zafixované, že knihy ničí jen zlobivé děti, a tohle přesvědčení v nás zůstává dodnes.
Už ale v roce 1940 řekl americký filozof Mortimer Adler, že tenhle přístup je nesmysl. Ve své eseji How to Mark a Book tvrdil, že jediný způsob, jak knihu skutečně pochopit, je aktivně si do ní dělat poznámky a vést s ní vnitřní dialog. Knihy jsou podle něj nástroje pro přemýšlení - a nástroje jsou tu od toho, aby se používaly.
Nejde jen o Adlerovo tvrzení, potvrzují to ivýzkumy, které ukázaly, žestudenstvo, které si aktivně zapisovalo poznámky, lépe porozumělo hlavním myšlenkám textu. Jejich odpovědi byly hlubší, přesnější a vykazovaly vyšší míru kritického myšlení.
Vezmi si svůj oblíbený nástroj na psaní a jdeme na to:
Sám Adler uznává, že ne každá kniha potřebuje marginálie (poznámky napsané na okraje stránky). Odpočinkovou knihu, která s tebou jede na dovolenou, asi není nutné podtrhávat.
Ale pokud čteš náročnější texty, poznámky se ti určitě budou hodit. Když se ke knize po čase vrátíš, můžeš díky nim sledovat, jak se vyvíjelo tvoje myšlení.
Uvidíš, čemu jsi dřív nerozuměl*a, ale dnes už ano. Možná už se svými poznámkami nebudeš souhlasit, nebo si naopak utvrdíš názor. Tak jako tak zůstane kniha skutečně tvoje, ne jako doplněk do tašky, ale jakonástroj, který pomáhá tvému rozvoji.