

Ikonické looky nejsou otázkou náhody ani osobního vkusu. Jsou výsledkem práce stylistů, kteří pomocí módy přepisují image celebrit a budují jejich relevanci.
Kdykoliv vyjde seznam best dressed celebrit, málokdy jde skutečně o osobní rozhodnutí samotných hvězd. Ve většině případů je to práce stylistů*stylistek, kteří jednotlivé looky skládají s přesností a vizí. Jsou to právě oni, kdo drží v rukou jednu z nejmocnějších proměnných: schopnost kompletně přepsat to, jak je daná osobnost vnímána.
Správný stylista*stylistka může kompletně změnit kariéru celebrity. Jedním z nejčistších příkladů je spolupráce Zendayi a jejího stylisty Law Roache. Zendaya vstupovala do dospělé kariéry s nálepkou Disney Channel child star a cílem tuto škatulku definitivně opustit. Právě móda se stala nástrojem, který tento přechod umožnil. Styling Law Roache pomohl vybudovat obraz seriózní herečky s jasnou estetickou identitou a konzistentním narativem.

Díky promyšleným outfitům si Zendaya dokázala zajistit mediální prostor i v obdobích, kdy neměla nový projekt k propagaci. Viditelnost následně posílila její relevanci, což přirozeně přitáhlo zájem módních domů a později i filmových studií. Styling se tak nestal doplňkem kariéry, ale jejím katalyzátorem.
Podobnou transformací prošla i Kim Kardashian, jejíž veřejný obraz se zásadně proměnil po spojení s Kanye Westem. Ten nejen změnil její styl oblékání, ale zároveň ji propojil se světem high fashion a klíčovými designéry. Výsledkem byl posun z reality TV celebrity na osobnost, kterou módní průmysl začal brát vážně.

V případě Zendayi byl styling dlouhodobou strategií. Ne vždy měla projekt k propagaci, přesto se objevovala na různých red carpetech, někdy i bez oficiální pozvánky, jen aby byla vidět. Law Roach záměrně volil outfity, které už měla na sobě jiná celebrita, aby se Zendaya objevovala v rubrikách „Who Wore It Best“ tabloidových magazínů.

Jedním z významných vrcholů každého takového rebrandu je fashion deal. Jde o placené partnerství mezi celebritou a značkou, které často dosahuje milionových částek. Celebrita se v rámci něj pravidelně objevuje v outfitech značky a stává se součástí jejích kampaní.
Často se objevuje kritika, že by se celebrity měly oblékat samy, aby bylo vidět, jaký je jejich skutečný vkus. S tímto pohledem ale nelze úplně souhlasit. U veřejně známých osobností se hranice mezi soukromím a prací dlouhodobě stírá. I ve svém volném čase fungují jako osobní brand a jejich vzhled je toho nedílnou součástí.

Navíc styling mnoha z nich pravděpodobně skutečně odráží jejich vlastní vkus, jen je převedený do promyšlenější a konzistentnější podoby. Velký vykřičník by tak neměl viset nad autenticitou, ale nad kreditem. Právě ten se v posledních letech naopak objevuje čím dál častěji. Není žádným tajemstvím, že celebrity mají stylisty a čím dál víc je také veřejně zmiňují, což je jedině správně. Styling je totiž jejich práce a jejich autorský otisk by měl být nejen vidět, ale zaslouží si i shout out.

Moje Roman Empire je, že často objevím věci ještě předtím, než se stanou mega populární – ale jen proto, že jsem chronically online a mám obsesivní povahu, ne protože mám nějaký šestý smysl na trendy. Furt chodím do kina, miluju The 1975 a konzumuju víc video essays a podcastů, než je zdravé. Ráda vařím – když se mi chce, ne když musím. Mám strach z iracionálních věcí, například z mostů. Moje kamarádka říká, že vypadám dobře v 0.5x, a já jí věřím.