Bude někdy Gen Z bydlet ve vlastním? A jaké jsou alternativy?

Čím jsem byla starší, tím víc mi docházelo, že na vlastní bydlení sama nedosáhnu. Jelikož jsem svůj celý dospělý život žila v Praze, ani jsem si nepřipouštěla jinou realitu - přemrštěné ceny bytů a hypotéky, ze kterých se mi ježí chlupy? Ne, díky. To radši budu žít celý život v podnájmu. Dřív to možná znělo trochu kontroverzně, občas jsem svůj postoj musela lidem vysvětlovat, dnes je to ale jinak. Většina mých vrstevníků, kteří nejsou děti bohatých rodičů, to má stejně. Tohle je zkrátka naše realita, díky které máme ale šanci být o něco kreativnější a možná svobodnější než naši rodiče.

Jak to měli naši rodiče?

Po revoluci si mohli nakoupit byty za úplně jiné částky, než kterými nás realitky děsí dnes. „Stačilo“ jim doslova pár stovek tisíc. Kdo měl štěstí, odkoupil obecní byt 
v rámci privatizace za cenu, která by dnes nepokryla ani kuchyň.

Teď tě v Praze 60 metrů čtverečních vyjde klidně na 6 milionů. A potřebuješ 

našetřeno minimálně milion a půl, než tě k hypotéce vůbec pustí.

Podle Deloitte bys na průměrný byt v Česku potřeboval*a 
víc než 13 ročních platů. A to se nebavíme o penthausu s výhledem na Pražský hrad, ale o úplném průměru. Pro srovnání: ve Švédsku 
nebo Německu je to 4–5 platů. Jenže ani tam už se mladým do vlastního moc nechce.

Takže opravdu nejde o to, že všechny peníze utratíme za matchu a na bydlení už nezbyde. V téhle ekonomice je vlastní bydlení zkrátka luxus.  Jak uvádí Médium.cz, pouze 26 % mladých vlastníků bydlení se muselo obejít bez 
pomoci rodičů či jiných příbuzných. 

Téměř 40% získalo byt darem nebo dědictvím a z těch, kteří kupovali 
za tržní cenu, polovina dostala finanční injekci od rodiny. 

V překladu: bez rodinnýho zázemí to prostě nejde.

Takže ano, to, že žiješ v pronájmu a vidíš to tak i do budoucna, je normální. Pravděpodobně nechceš být otrokem hypotéky 
a máš radši flexibilitu než 30 let závazků.

Víš co? Postavíme si to sami

Výhoda naší generace je, že umíme googlit a naučit se cokoliv 
z YouTube. Takže místo toho, abychom brečeli, že nám nic 
nespadlo do klína, vezmeme věci do vlastních rukou.

Přesně to udělal Radek Pospíšil. V šestnácti letech si postavil vlastní tiny house za půl milionu, protože 
věděl, že za tyhle peníze si byt nikdy nekoupí. 
Dneska má hotovo a staví druhý – tentokrát s cílem, aby mu i vydělával.

Stavba tiny houses se v Česku čím dál víc ukazuje jako 
reálná alternativa k tradičnímu bydlení, hlavně pro mladé, 
kteří hledají cenově dostupné a flexibilní řešení, co je nezadluží na půl života. 
Tahle vlna má už i svou instituci: startup Kodu, 
za kterým stojí česká investiční skupina JSK. 
Jejich cíl? Rozvíjet koncept tiny houses jako dostupného bydlení pro mladé i seniory. Mně osobně to přijde jako skvělý způsob, jak si splnit svůj sen o vlastním bydlení, a o to víc, když jde většinou o krásné stavby někde v přírodě.

I mimo Prahu je hezky

Stále častěji si všímám, že se lidé stěhují z Prahy do menších měst nebo zahraničí. Začnu u sebe: v září jsme se s přítelem přestěhovali do Athén. 
Ceny nájmů nebyly jediný důvod, ale představa, že si konečně 
můžeme dovolit 100metrový byt, který nás nevyjde na 
padesát tisíc měsíčně, tomu rozhodně pomohla.

Poprvé v životě proto nežiju v shoeboxu. Platím 800 eur, což je míň než za poloviční byt v Praze. 
Nechceme tu ale zůstat napořád – plánujeme se vrátit. Jenže kam?

Uvažujeme o tom, že Praha není jediná možnost. Co třeba menší město v dojezdové vzdálenosti? Plzeň? 
Nebo rovnou vesnice a klid? Disclaimer: miluju město a kamarádi ti potvrdí, že jsem ten poslední člověk, který by z něj šel pryč, ale pražská realita tě donutí přehodnotit i to, co sis dřív nedokázal*a představit.

Není to jen moje realita: podle průzkumu Raiffeisen stavební spořitelny by 46 % Čechů nejradši bydlelo na vesnici – a město by si vybralo jen 42 %. Hlavním důvodem jsou, jak jinak, především vysoké ceny nemovitostí a nájmů ve velkých městech, 
které mnohým lidem znemožňují pořízení vlastního bydlení.

Sny o domku na pláži

Další možnost, která se mezi mladými začíná objevovat čím dál častěji? 
Když už máš nějaké peníze, ale na vlastní v Praze to nestačí, 
zvažuješ, že si něco pořídíš jinde. Třeba v zahraničí.

V Athénách, kde momentálně bydlím, není koupě bytu nereálná – ceny jsou tu nižší, klima příjemnější, moře blízko a řecké ostrovy na dosah. 
A není to jenom moje zkušenost. Matěj Tomek si v září 2023 pořídil domek Casa Asmara na Sicílii, kde dnes pronajímá, 
jezdí tam sám s kamarády na dovolenou a své zkušenosti sdílí i na HeroHero. Tam píše skvělé tipy ohledně nákupu nemovitosti v zahraničí.

Je trochu smutný, že na vlastní byt většina z nás v Česku 
nedosáhne. 
Ale možná právě díky tomu můžeme být kreativnější a v něčem i svobodnější – otevřou se nám možnosti, které bychom jinak třeba ani nezvážili.

Věřím, že na každého z nás někde čeká ten vysněný domov. 
Ať už je to s partou kamarádů ve třiceti v podnájmu, na vesnici, nebo někde daleko u moře.