Přihlášení se k heyfomo
Bring back Web 1.0: Proč Gen Z truchlí po internetu, který nezažila
Web 1 bylo místo statického internetu, kde si mohl každý, kdo alespoň trochu chápal základy tvorby webu, vytvořit svůj vlastní safe space. Kolem nich se pak budovaly komunity, které nenapadali trollové, algoritmy ti nic nepředhazovaly a musel*a sis to všechno najít sám*sama. Dnes to zní skoro jako utopie. Někdy se ale pokrok pozná právě podle toho, že dokáže zpochybnit sám sebe. Je čas dát zpátečku?
Když dnes otevřeš internet, většinou víš, co tě čeká. Instagram, YouTube, TikTok a pak znovu dokola. Jedna aplikace se slije do druhé, všechno vypadá stejně, všechno má stejný rytmus. Ať klikneš kamkoli, algoritmus ti podstrčí obsah, o který ses ani neprosil*a. Online prostor se pro nás stal maximálně pohodlným, což nás učinilo mimořádně otupělými.
Dnešní internet je zkrátka přehnaně komerční, algoritmický a ztratil spontánnost i svobodu, kterou měl v éře Webu 1.0, tedy v devadesátých letech až do roku 2004.
Tehdy se lidé na internetu pohybovali spíš jako po obřím městě plném neznámých uliček, které jen čekaly, až je objevíme. Web tě nikam nenavigoval, nic nefiltroval ani tě nevedl za ruku. Cestu sis musel*a najít sám*sama a právě v tom hledání byla svoboda.
Každá stránka byla jiná: blikající bannery, gify, fan weby s písničkami, které se spouštěly samy. Sto lidí, sto chutí, tedy úplný opak dnešní estetiky, kdy všichni i všechno vypadá stejně. Každý měl svůj vlastní kousek internetu, který vypadal přesně tak, jak chtěl. Bylo to pomalé, ale autentické.
Dnes 50 % veškerého internetového provozu směřuje na pět stránek: Google, YouTube, Instagram, X a Facebook. Místo, které bývalo obřím, nespořádaným prostorem plným komunit, se scvrklo do několika aplikací. A i když to generace Z nezažila, cítí po tom zvláštní stesk. Nostalgii po době nebo místě, které jsi nikdy neprožil*a, popisuje krásné slovo: anemoia.
Web 2.0
Web 2.0 přinesl éru sdílení, kdy se z pasivních čtenářů*čtenářek stali tvůrci*tvůrkyně. Jenže tahle nová svoboda se postupně proměnila v nástroj, jak z našich fotografií, příspěvků a myšlenek vytvářet kapitál. Místo svobodného prostoru pro sebevyjádření jsme se ocitli v ekonomice pozornosti.
Když Meta v roce 2012 koupila Instagram, změnila ho z galerie fotek na pomyslné obchodní centrum, kde se mezi obsahem objevují reklamy úplně na všechno. Postupně se všechny platformy začaly navzájem kopírovat, až ztratily to, co je dělalo jedinečnými.
Můžeme se vrátit zpět?
Internet už pravděpodobně nikdy nebude tím, čím byl, protože je přístupný všem a už dávno nepatří jen geekům, kteří si ručně psali HTML kódy pro svoje blogísky.
Jenže to, že je něco masové, ještě neznamená, že to musí být komerční a kontrolované. Nebo? Skutečný pokrok by měl umět zpochybňovat samotnou představu pokroku.
Vrátit se zpět v čase samozřejmě nejde, pojďme ale vytvořit něco nového. Menší, nezávislé komunity, vlastní weby bez reklam, decentralizovaný internet, který znovu patří lidem. Nostalgie po Webu 1.0 totiž není jen o tom krásném designu, ale především o ztrátě svobody a individuality.
Pojďme zase odměňovat zvědavost, ne pozornost. Z dnešního internetu jsme už unavení a právě možná proto zní blogování a pomalý internet, který znovu patří lidem, tak sexy.
