Přihlášení se k heyfomo
Balkánská renesance: Opomíjená kultura, která se stává novou inspirací
Po letech, kdy byl Balkán spojován hlavně s konflikty a stereotypy, se na kulturní mapu vrací v úplně jiném světle. Umění, móda i gastronomie regionu zažívají moment, kterému můžeme říkat Balkan revival. Umělci a umělkyně z Balkánu, i ti vyrůstající v diaspoře, začínají znovu objevovat své kořeny a dávají jim současný rozměr.
Jedním z nejvýraznějších hlasů současného Balkánu je Marina Abramović. Srbská performance umělkyně, která dlouhodobě žije v New Yorku. Patří mezi nejznámější umělkyně na světě a svá témata – tělo, bolest, víru i tradici – vždy spojovala s vlastními balkánskými kořeny.
Její nejnovější projekt Balkan Erotic Epic, uvedený letos v Manchesteru, přináší na jeviště staré balkánské rituály v moderní podobě. Abramović v něm pracuje se symboly těla, sexuality a přírody, tedy věcmi, které byly vždy součástí místní kultury.
V módě se také objevují výrazná jména, která s Balkánem otevřeně pracují. Kiko Kostadinov, Chopova Lowena nebo Roksanda Ilinčić patří mezi návrháře, kteří do svých kolekcí přinášejí folklorní motivy, výrazné barvy a materiály inspirované rodným regionem. Typickým příkladem jsou ikonické sukně Chopovy Loweny, které vznikají z upcyklovaných bulharských zástěr a staly se poznávacím znakem značky.
Balkánský vliv se objevuje i v gastronomii. Britský Vogue letos označil takzvanou „balkánskou snídani“, tedy kombinaci čerstvého chleba, sýra, zeleniny a masa, za nový lifestyle trend. Regionální kuchyně Balkánu je jednoduchá, poctivá a dokonale zapadá do současného návratu k pomalému stylu života a nostalgii po opravdovosti.
Ani filmová scéna nezůstává pozadu. Film DJ Ahmet, oceněný na festivalu Sundance, vychází z historie regionu a nese v sobě všechno, co si s Balkánem spojujeme: divokou energii, černý humor i melancholii, která někdy až mrazí.
Kdo za tím vším stojí? Především mladá generace z diaspory, která se znovu spojuje se svou kulturou a vytváří tak něco jako novou renesanci. Chtějí ukázat, že mají vlastní identitu, hlubokou, pestrou a živou. Zároveň se to potkává s celosvětovým návratem k autenticitě, s touhou po opravdových příbězích, tradicích a kořenech.
A kde jinde tohle všechno hledat než právě na Balkáně, v jeho hudbě, jídle a syrovosti? Jsem ráda, že Balkán konečně dostává uznání za svou kulturu, která má duši, a že se na něj přestává nahlížet jen skrze chaos, který v něm sice pořád existuje, ale není to jeho jediný příběh.