Až 19 procent amerických středoškoláků a středoškolaček mělo romantický vztah s umělou inteligencí

Podle nového průzkumu mělo 19 % středoškoláků*středoškolaček ve Spojených státech (nebo jejich kamarádstvo) romantický vztah s umělou inteligencí. To je téměř jedno z pěti dětí - množství, které je podle autorstva zprávy alarmující.

Výzkumnictvo v Center for Democracy and Technology se zaměřilo na to, jak moc či jak často školy AI nástroje využívají:

málo či vůbec (few to none reasons)
občas (some reasons)
z mnoha různých důvodů (many reasons)

V sekci Chatbots and Students popisují fenomén, který není limitovaný pouze na středoškoláky, ale stává se z něj globální problém, kdy nejčastěji mladí lidé (ale nejen oni) využívají AI chatboty jako společníky, kamarády, virtuální partnery nebo terapeuty.

Jak se umělá inteligence rozrůstá, školy ji častěji přijímají na základě vlastních podmínek, než aby se ji snažily zakázat úplně - protože to už v této době moc dobře nejde. A otázka je, jestli školství, které asimilovalo AI do svých struktur, tyhle potenciálně škodlivé vztahy s umělou inteligencí jenom dále nezjednodušuje.

Co z průzkumu například vzešlo?

Většina studentů uvádí, že oni nebo jejich přátelé vedli s umělou inteligencí vzájemnou konverzaci, a to z akademických i neakademických důvodů:

66 % se chtělo dozvědět víc informací o vyučovaných tématech
53 % AI využilo k dělání domácích úkolů, i když jim to nebylo povoleno
43 % požadovalo rady ohledně vztahů
42 % požadovalo pomoc s mentálním zdravím

Potenciálně problematické konverzace s chatboty probíhaly více u studentů*ek či jejich kamarádů*ek na školách, které používají umělou inteligenci často a z mnoha různých důvodů:

Celkový poměr studentů*ek s romantickými vztahy s AI je 19 %,
u studentstva ze škol s minimálním využitím AI je to 9 %,
u studentstva ze škol s občasným využitím AI je to 16 %
a u studentstva ze škol, které AI využívají hojně, se jedná až o 32 %.

Podle výzkumnictva tak existuje určitá spojitost mezi tím, jak velký přístup k umělé inteligenci školy svému studentstvu poskytují a tím, jak často ho studentstvo potenciálně problematicky využívá. Aka čím víc AI, tím víc issues.

Allan, we are so fucked

Není to ale jen o vztazích. Report se díval na celkovou situaci využívání AI na amerických školách.

Řada škol nechává své studentstvo používat umělou inteligenci, aby se s ní seznámilo, což se ale může obracet proti nim. Chatboty a další nástroje lze snadno zneužít k podvádění, generování úkolů či celých prací - v průzkumu více než polovina studentstva uvedla, že umělou inteligenci použila k pomoci s domácími úkoly, i když jim to učitelstvo nedovolilo. Navíc AI během minulého školního roku (2024/2025) nějakým způsobem využilo 86 % studentů*ek, 85 % učitelů*ek a 75 % rodičů.

Zajímavý je taky fakt, že studenti a studentky, jejichž škola používá umělou inteligenci z mnoha důvodů s větší pravděpodobností uváděli, že má AI negativní dopad na jejich studium.

Bezpečnost? We don't know her

Podle průzkumu souvisí vyšší míra používání umělé inteligence ve školách se zvýšenými úniky dat, problematickými interakcemi mezi studentstvem a umělou inteligencí a deepfaky, které mohou být využity k sexuálnímu obtěžování a šikaně.

Podle zprávy uvedlo 28 % učitelů a učitelek, kteří používají umělou inteligenci pro mnoho školních úkolů, že jejich škola zažila rozsáhlý únik dat. U učitelstva, které AI využívá jen k minimu taskům, je to 18 %. Spoluautorka reportu Elizabeth Laird uvedla, že čím více dat školy sdílejí se systémy umělé inteligence, tím větší je riziko jejich úniku.

Report navazuje na řadu dalších průzkumů a studií, které trend u amerických teenagerů a teenagerek potvrzují. Řada dětí už běžně používá umělou inteligenci jako součást svého života a nejen jako zdroj informací, ale i jako společníka, přítele, terapeuta a v určité míře i svou druhou polovičku.

A nejedná se pouze o ChatGPT. Existuje spousta jiných platforem jako je CHAI, Character.AI, Nomi nebo Replika, které jsou pro tento účel specificky vyvinuté a marketingově cílí i na mladistvé, kterým je teprve okolo 13 let.

Když jsem poprvé jako čerstvě dvanáctileté pískle viděla polský Suicide Room, přišlo mi to jako boomerský strašák. Whou would have thought, že to jednou bude realita...