Ať si nepo babies dělají, co chtějí, hlavně ať si přestanou stěžovat

Jestli je něco, co nepo babies spolehlivě pošle do vrtule, tak je právě označení nepo baby. Lily-Rose Depp se proti téhle „urážce“ brání slovy: „Nedává to absolutně žádný smysl. Když má někdo mamku nebo taťku doktora a to dítě se taky stane doktorem, tak přece neřeknete: „Jsi doktor jenom proto, že tvoji rodiče jsou doktoři.‘“ A Cruz Beckham se k tomu tématu taky vyjádřil: „Ježíš byl taky nepo baby,“ což je… fair enough.

Kde je zakopaný pes?

Problém totiž netkví v tom, že jsou privilegovaní, ale že odmítají toto privilegium přiznat. A to je na tom to nejvíc otravné. Neschopnost podívat se na vlastní život a příjmení a uznat, kolik dveří jim otevřelo. Jak moc snazší pro ně cesta byla, i když sice opravdu tvrdě pracovali, ale nemuseli řešit čas, peníze ani zázemí, takže si mohli v klidu pilovat svůj talent a dělat vše pro svůj sen.

Není to o žití, ale o přežití

Herci a herečky z běžných poměrů si většinou nemůžou dovolit studovat divadlo na plný úvazek a zároveň chodit na herecké lekce k těm nejlepším z branže a netráví dětství na filmovém place. Ale o tom primárně není.

Jde o to, že žít normální život znamená valnou část energie věnovat samotnému přežití, zvlášť pokud chceš tvořit v době, kdy se tento průmysl stává čím dál uzavřenější, je v něm méně peněz a také tak trochu umírá. Spousta extrémně talentovaných lidí to musí vzdát, zatímco pár vyvolených do kreativní kariéry může investovat veškerou svou energii, protože nemusí řešit nic existenčního okolo. A to je v pořádku. Ať si dělají, co chtějí. Jen ať si už nestěžují.

Co na to říkají data

Mimochodem, studie z Velké Británie (2022) ukázala, že počet herců*hereček, hudebníků*hudebnic a spisovatelů*spisovatelek z pracující třídy klesá raketovou rychlostí. Zatímco u lidí narozených v 50. letech mělo tento background 16 % art workers, dnes je to jen 7,9 %. To je propad o polovinu. A pokud vyrůstáš v rodině, kde už někdo z příbuzných působí v branži, máš čtyřikrát větší šanci, že se do kreativního průmyslu v dospělosti dostaneš.

It's not that deep

Chápu, že je musí štvát, když jim někdo připomene, že se k herectví nebo hudbě nedostali kvůli talentu, ale kvůli rodině. Může to znít nefér, ale na druhou stranu, koho to zajímá? Snad z toho nemůžou být tak lehce ublížení... Jestli je nejhorší věc na tvém životě, že musíš dokazovat, že jsi vážně dobrý herec*herečka, tak to ukaž, dokaž and god bless you.