Dnes by Anna Nicole Smith slavila narozeniny. Je to symbolická chvíle připomenout si ji bez zesměšňujících titulků a laciných soudů, protože mladá generace v ní nevidí jen OG bimbo, ale ženu, která si prošla peklem slávy, a přesto svou energií i estetikou předběhla dobu, jež ji nedokázala přijmout.
Anna Nicole Smith nebyla jen playmate ani béčková celebrita, jak ji média dodnes ráda vykreslují. Byla ženou, která se z práce v texaském fast foodu dostala až na obálky Vogue a Playboye, provdala se za 89letého miliardáře a stala se jedním z nejvýraznějších mediálních fenoménů devadesátých let. Blondýna s hyperfemininními křivkami, oslnivým úsměvem a, troufnu si říct, téměř dětsky upřímnou energií.
V roce 2007 zemřela v pouhých devětatřiceti letech na předávkování léky. Mnozí tvrdí, že její smrt byla tragickým vyvrcholením let mediální šikany, soudních sporů a hlubokých osobních traumat. Sounds familiar? Bohužel nebyla první úspěšná žena, jejíž život skončil kvůli slávě příliš brzy.
Dnes ji ale vnímáme úplně jinak, mimo jiné proto, že Gen Z dokáže něco, co generace před ní neuměly: rekontextualizovat její bolest. Anna se tak pomalu stává synonymem toho, jak se z vysmívané a nepochopené ženy může stát symbol autenticity a body positivity.
V roce 1992 se Anna objevila v Playboyi jako Playmate of the Year. Nebyla ale typickou modelkou své doby, žádná heroin chic jako Kate Moss. Naopak byla hyperženská a velmi smyslná. Právě proto se z ní stala ikona, která si vysloužila přirovnání k Marilyn Monroe.
V roce 1994 si vzala 89letého ropného magnáta. Bylo jí teprve šestadvacet a pro média to byl dokonalý narativ: krásná mladá žena jako údajná zlatokopka, snadno uchopitelná jako titulkový archetyp. Po jeho smrti pak vedla vleklé právní spory o dědictví s jeho rodinou, které dovedla až k Nejvyššímu soudu USA, a i když nakonec neuspěla, ukázala, že si za svým stojí a nebojí se bojovat.
Vtipné, so real a chaotické. Určitě si pusť úvodní znělku, je naprosto geniální.
Tři dny po porodu své dcery Dannielynn přišla Anna o dvacetiletého syna Daniela, který zemřel na předávkování léky v nemocničním pokoji, zatímco seděl vedle postele své matky. Pro Annu to byla rána, ze které se nikdy nevzpamatovala a o pět měsíců později zemřela i ona, také na předávkování kombinací léků.
Devadesátky a nultá léta rozhodně nebyly éra body positivity. Vládla extrémní štíhlost, ideál, do kterého se vešla málokterá žena bez hladu. Anna Nicole tehdy stála na opačné straně: v těle, které bylo krásné a přirozené, ale tehdejší doba ho neuměla ocenit. Fatshaming byl v té době naprostou normou. Dnes je ale Anna pro mnoho dívek relatable a velkým vzorem, právě pro svou body positivity.
„I always have had a special love for Anna Nicole… like Britney… heartfelt and genuine,“ hlásá jeden komentář za druhým.
Britney Spears, Amy Winehouse, princezna Diana, Anna Nicole Smith. Ženy, které média nejprve zbožšťovala, pak je nechala projít nelidským lynčem, bez podání pomocné ruky. Dnes se k nim vracíme s odstupem a s empatií, kterou tehdejší doba neměla. Vnímáme je jako lidské bytosti, ne jako materiál pro bulvár. A doufáme, že další ženě už takový konec nepřipustíme.
Paris Hilton. Kim Kardashian... Tyto ženy zase stojí na základech, které dávno před nimi postavila Anna Nicole Smith. Často přemýšlíme, jak by vypadala její kariéra, kdyby měla v ruce sociální sítě, kde si osobní narativ dokážeme řídit sami a nejsme odkázaní jen na mediální výklady. Možná mohla své příběhy vyprávět víc po svém.
Třetím důvodem, proč ji Gen Z tak miluje, jsou bezpochyby její ikonické looks, ke kterým se s nostalgií rádi vracíme.
Happy birthday, Anna.