Přihlášení se k heyfomo
Zdroj: Pinterest / se svolením @naomiclevrAmerican dream but make it Česká republika. Je Praha pro některé The Big Apple?
Když se z maloměsta nebo vesnice rozhodneš přestěhovat do města, které v lidech vyvolává velké emoce, máš nějaká očekávání. Máš pocit, že zde bude tráva zelenější a život se ti ihned naplní. V nejlepším scénáři si zde najdeš vysněnou práci, zbohatneš a budeš mít krásný byt. Proč je ale tenhle scénář docela nereálný?
Kde to všechno začalo?
Přestěhuješ se do Prahy a rodina a přátelé ti najednou říkají Pražáku nebo Pražačko a tiše čekají, jestli tě ta velkolepá Praha semele. Zároveň od tebe ale očekávají výsledky a pomyslnou prosperitu.
Praha je pro mnohé z nás, a byla i pro mě, než jsem se sem primárně kvůli škole přestěhovala, takové maximum toho, co člověk může zkusit, aby se osamostatnil, a řekla bych, že čím dál se od Prahy nachází, tím víc ho myšlenky na ni svědí v hlavě.
Já jsem se do Prahy přestěhovala převážně kvůli té „naději na lepší zítřky“. Jako holce z Ústí mi rychle došlo, že tady pšenka nepokvete. V Praze je ale mnohem více příležitostí, pracovních a studijních možností a peněz taky.
Když jsem někomu zmínila, že svá studentská léta chci žít v Praze, měla jsem pocit, že v jejich očích vidím strach a popření, že je to správné rozhodnutí.
Zdá se mi, že lidé z vesnic nebo maloměst daleko od Prahy, alespoň ti okolo mě, ji vidí jen ve dvou obrázcích. Jeden z nich je selhání, ruch, nebezpečí a nějaký obraz toho, že to je prosperující město, čemuž ale nevěří. Druhý je přesný opak - pestrý až bohémský život, úspěch a splněný česko-americký sen o dokonalém životě.
Setkat se můžeš s oběma extrémy, ale já bych se tentokrát radši ponořila do té verze, která Prahu glorifikuje.
Prahu jsem nepovažoval nikdy za american dream, spíš ve mně vzbuzovala respekt. Jako klukovi z vesnice mi přišla strašně obrovská a nepřehledná. Byl jsem zvyklý na prostředí, kde znám jménem všechny lidi, které na ulici, potkám. Praha mi v tomto přišla hrozně anonymní a odcizená.
Je Praha takový český Manhattan?
Dobře, pojďme to teď, co se týče přirovnání Prahy k New Yorku, brát trošku s nadsázkou, ale you get the point. Praha pro mé okolí má často přesně tuhle auru – město neomezených možností, kam se všichni stahují za úspěchem a kariérou, které tě ale zároveň dokáže finančně semlít, pokud nemáš ostré lokty, píli, předem domluvený business nebo bohaté rodiče. Je to zdánlivé centrum kultury, nejlepších škol, startupů a příležitostí. Přesně jako to může být New York pro Američany. Nemáme tady Time Square, ale Národní třídu, i když to pozlátko by se dalo krájet stejným dílem.
Jak moje bývalá spolubydlící říkala: „Vyjdu z bytu a už mám 500 z účtu pryč.“
Prague really said: Make my pockets hurt.
V Praze je blaze, ale draze. Tak to bych podepsala. Nevím, jestli to dělají sociální sítě, ale ta idea kafíčkování a užívání si studentského života ve velké metropoli jako je Praha, byla po pár týdnech velmi vyvedena z omylu. Všude vidíš, jak si pražští influenceři a influencerky každý den chodí do místních kaváren a na obědy do drahých podniků. To bych teoreticky mohl*a být i já, si říkáš. No, spíš ne, pookie. Jak už jsem zmiňovala - bez finanční podpory rodiny nebo velmi dobré práce tohle horko těžko může být tvůj denní chleba.
Dneska už vím, že Praha dokáže dát strašně moc, ale na začátku si vybere svou daň. Pro mě to nebyl americký sen na první dobrou, spíš tvrdý střet s realitou a hledání sebe samé v té obrovské anonymní džungli.
On ten začáteční kapitál není malý - kdybychom se měli bavit pouze o bydlení, tak ceny nájmů pro studenty a studentky se rapidně zvětšily. Já jako studentka bych měla počítat s nájmem okolo 10-11 tisíc ve spolubydlení. Pokud přitom ještě studuješ náročnou školu a nemáš čas na brigádu nebo přivýdělky, bez finanční podpory se neobejdeš.
Nedostupnost vlastnického bydlení stimuluje růst trhu s nájemním bydlením. Trh nájemního bydlení letos zažívá výrazný růst cen nejen v Praze, ale i v krajských městech. Investoři a developeři se však nadále zaměřují především na výstavbu bytů na prodej.
Představovala jsem si, že s mým limitem 12k na nájem a vše okolo si v pohodě pronajmu garsonku někde na okraji Prahy, a opravdu hodně rychle jsem byla vyvedena z omylu.
Každá mince má dvě strany
I tak mám ale pocit, že to je worth it. Já vlastně Prahu lowkey miluju. Ať už je drahá, rušná nebo pro některé nepřehledná, má své kouzlo. Přeci jen žít uvnitř nebo na kraji historické metropole má svoji daň. Daně jsou zde docela vysoké, ale v tento moment jsem je ochotná splácet. Život tu dokáže být unavující, vyčerpávající a jak bychom dnes řekli, tak i docela overstimulating. Osobně jsem si na sobě začala všímat, že chodím rychleji. Neustále někam spěchám. Musela jsem se naučit managovat svůj čas na minuty přesně a přemýšlet o tom, čemu ve svém volném čase věnuji energii.
Užívám si svobodu, estetické kavárny, finančně trpím, ale neměnila bych. Jsem městská holka a myslím, že mě z Prahy ještě dlouho nikdo nedostane.
Pro mě byla původně Praha jen dalším přeplněným turistickým městem. Dnes už ji ale vnímám jako město možností a inspirace. Překvapilo mě, jak dobře jsem se tu zabydlela a splynula s davem milovníků Prahy.
Všechno je nakonec o lidech
Myslím si, že štěstí a pomyslný úspěch a hlavně ten pocit být šťastný pochází z lidí, kterými se obklopujeme. Jak se říká: v chudobě i v bohatství a ve zdraví i v nemoci. A za mě se to nemusí aplikovat pouze u manželského slibu, ale hlavně v každodenním životě i třeba s přáteli nebo rodinou. Pokud kolem sebe máš partu lidí nebo i klidně jednoho člověka, se kterým máš pocit, že tvoje trápení není zas tak velké, máš vyhráno. S besties ti bude dobře jak v Praze, tak kdekoliv jinde.
Život hocikde môže byť american dream, its what you make of it.
Je Praha opravdu český American dream?
Není. Sny se totiž můžou splnit kdekoliv. Ať už je to New York, Praha, Košice nebo jiný konec světa. Důležité je si najít svoji cestu, svoje tempo a říct si, jestli je opravdu tohle to, co po životě chci. To, že se přestěhuješ do Prahy tebe neudělá nejšťastnějšího člověka, ale může ti k tomu pomoct. Ostatně stejně jako jiná místa na světě, a je už jen na nás, které bude to pravé.
Asi úplně nevěřím, že existuje místo, kde se mi splní všechny moje sny na stříbrném podnose, ale věřím, že jsou místa, kde je lehčí uvěřit, že všechno je vlastně možné.
Ahooj! Jmenuji se Alexandra, ale slyším hlavně na Sašu. Miluju sarkasmus, bizárky, liči a inteligentní lidi. Doufám, že tě moje články baví a že mě u nich nechceš poslat do pr*ele.