
Zdroj: IG @agathegeffroy, @borekhon, @madlen_moravcovaPrvní díl Internet picks is hereee. Kdo jsou, proč je sledovat a co na sebe exposnuli? Čti dál!
Hello, hello, vítám tě u nové rubriky Internet picks approved by Áďa. V tomhle formátu budu pravidelně vybírat 3 content creators, jejichž obsah na socials mě baví a podle mě by si zasloužil víc pozornosti. Dennodenně narážím, ať už na Instagramu nebo TikToku, na lidi, kteří se věnují natáčení niche contentu, což je v dnešním internetovém smogu čím dál víc rare záležitost. Můj výběr se actually nevymezuje na specifická odvětví, takže tu klidně můžeš narazit na lidi od gastra až po sport.
Zároveň jsem nechtěla zůstat jen u samotnýho doporučování, a proto jsem se pokusila nahlédnout trochu pod povrch a zeptat se na otázky, které mě v souvislosti s tvorbou tvůrců a tvůrkyň napadají, a zprostředkovat ti tak nějaký bližší kontakt. Let’s go!
Content: Umění a design
Content Agi podle mě obletěl celej českej internet, ale pokud ti její videa přece jenom unikla, ber tohle jako sign jí dát follow a nechat se unášet na vlně její ethereal energie. Fun fact (nebo spíš faux pas?): Celou dobu jsem si myslela, že jméno Agathe Geffroy je jen nějakej alter ego nick, který vychází z knižní předlohy, ale velmi rychle jsem byla vyvedena z omylu. Někteří lidi jednoduše mají cool jména…
Yeah, a to není vše. Agi je tedy necelých 22 let, je napůl Francouzka, narodila se v Paříži (girl ok, vůbec se teď necítím average:D), 10 let žila v Londýně ve Wimbledonu (dobrý den???) a když hodně přeskočíme do současnosti, nyní studuje marketingovou komunikaci a PR na Karlově univerzitě v Praze.
Anyway, Agi se ve svém obsahu zaměřuje na umění, filmy a tipy na menší lokální značky. Vztah k umění měla podle svých slov vždycky přirozeně v sobě. Už na gymplu se věnovala grafice a tvorbě šperků, které tvoří dodnes a sdílí je na instagramovém účtu @moonlightgallerie. Nezapomeň to checknout a my se at this point přesouváme k otázkám.
„Mega hot. Já mám Ikeu ráda, protože ji mám spojenou s dětstvím, kdy jsme tam jezdili s kamarádkou a její rodinou. Můj nejoblíbenější produkt je ten plyšák žraloka,“ říká. „Of course se mi nelíbí, že to není udržitelný a že dneska si člověk může spoustu věcí sehnat třeba na Marketplace, ale stejně mi přijde cool například ta historie. Už jen to, že přišli s nápadem, že si to doma složíš sám, což je i z marketingovýho pohledu chytrý.“
„Asi nějakej fakt dobrej velkej koberec, protože ty jsou mega drahý a přijde mi, že zrovna koberec nechceš mít z Ikey. Ale jinak bych si asi nekoupila jednu konkrétní věc. Spíš bych si koupila hrozně moc věcí. Klidně i něco z Marketplace, ale když si toho můžeš koupit dvacet, tak je to prostě o něčem jiným. A třeba i obraz od Anny Sládkové,“ dodává.
„Byt, ve kterým bydlíme, je novostavba, a já mám jinak mnohem radši starší, prvorepublikový byty. Takže jsem si nejdřív říkala, jestli ten byt bude mít vůbec nějakou osobnost. A podle mě ji mu dává právě ta luxferová stěna, kterou ostatní novostavby nemají,“ sdílí a navazuje: „V tom 1+kk odděluje living space od kuchyně a protože je naproti ní velký francouzský okno, tak točím většinou tam. Vždycky sedím na posteli nebo se o ni opírám haha.“

„Když jdeš z Vltavský směrem na Stross, je tam jeden úplně nejroztomilejší obchůdek s názvem Cesta domů. Vždycky tam jsou dvě mega slay starší paní, který tam mají dva štendry s oblečením, strašně moc hrníčků, talířků a všeho možnýho, navíc za hrozně dobrou cenu.“
Na otázku, jaký je její oblíbený český film, Agi odpovídá, že to má rozdělené na dvě roviny. Jednu tvoří filmy, které jí přijdou filmařsky kvalitní, a druhou ty, které si pouští hlavně ze sentimentu. „To jsou pro mě třeba Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, protože jsem na ně koukala od malička a mám je spojený s nostalgií,“ říká. Když má ale zmínit český film, u kterého si opravdu řekne wow, bez váhání zmiňuje Spalovače mrtvol. „Mám hrozně ráda, jak je divnej.“
Content: Nejlepší místa na rande v Praze, architektura, lifestyle
Moving on k Bořkovi, kterého jsi s největší pravděpodobností už taky zaznamenal*a na svojí For You Page. A i kdyby ne, nejspíš si ho zapamatuješ minimálně pro jeho signature look s brejličkami. Pro mě je Bořek CEO of side quests, protože jak, jakože jeden den vyšíváš na trička a ten druhej hledáš nejlepší místa na rande v Praze?
Bořkovi je 23, pochází z Uherského Brodu a do Prahy se dostal víceméně náhodou kvůli studiu. Praha si ho ale rychle získala hlavně tím, kolik možností oproti maloměstu nabízí. Fascinuje ho, jak se tu pořád něco děje, vznikají nové projekty, fungují nejrůznější organizace a člověk tu má mnohem víc příležitostí potkávat zajímavé lidi. I proto se jeho obsah přirozeně stáčí právě k Praze, jejím zajímavým místům a celkovému dění ve městě. Skrze svůj content se tak snaží ostatním přiblížit, co se v Praze odehrává, a vzbudit v nich větší zájem o místo, kde žijí.
Fun fact: můj a Bořkův hometown jsou asi sedm kilometrů od sebe, takže ho znám ještě z dob, kdy rozjížděl s kamarády THC byznys, lol.
No a, když tedy natáčí Nejlepší místa na rande v Praze, musela jsem si nejdřív proklepnout tento topic…
„Hmm, asi ten, kdo zve. Ale fakt hrozně záleží na vibu. Nemyslím si, že je to o tom, jaká role by měla platit, ale spíš o tom, jak to mezi těma lidma je. Když je to z její strany ve smyslu, že ona zve, a tak i platí, tak si nemyslím, že to nijak ohrožuje moje ,mužství’ a přijde mi to úplně v pohodě.“
„Na Tinderu jsem byl, ale už ho nemám,“ říká Bořek. Vadilo mu hlavně to, jak moc je celá aplikace pay to win. Ve chvíli, kdy mu došly lajky, se mu najednou začali ukazovat lidi, které by normálně chtěl swipnout, a celej ten koncept v něm pak vyvolával pocit, že je jen kus masa.
U série Místa na rande ho ale nejvíc baví její vlastní absurdita. „Natáčím místa na rande, ale sám na rande skoro nechodím. Je to trochu pozérský,“ přiznává, naposledy byl totiž na rande zhruba před dvěma měsíci.
„Začalo to v osmnácti na gymplu, kdy jsme s kamarády objevili CBD květy a fascinovalo nás, že něco voní a chutná jako něco nelegálního, ale přitom je to legální. Začali jsme to prodávat a dost se to rozjelo. Zpětně jsem ale rád, že už to nedělám, protože mi to dneska nepřijde úplně morální. Byla to zábava, ale znovu už bych do toho nešel. Nakonec jsme se jako tým rozprchli a každý dělá něco jiného.“
„S Deny jsme se o tom bavili a oba víme, že tím, jak má hrozně silnou osobnost a je dlouho na scéně, lidi přirozeně zajímá všechno kolem ní. Takže když se v jejím životě objeví někdo novej, začnou ho automaticky registrovat taky,“ vysvětluje. Zároveň přiznává, že to pro něj občas bylo i trochu děsivý, hlavně při představě, že by se s ním někdo chtěl poznat ne kvůli němu samotnýmu, ale jen proto, aby se přes něj dostal k Deny.
„Čas tam utíká pomaleji.“
Na otázku odpovídá bez rozmýšlení: „B. Bydlím na B, kancl mám taky na béčku, CAMP je taky na béčku a moje jméno taky začíná na B. Takže to je zcela pochopitelné, ne?“
Content: Fashion, tanec, styling
Tuhle holy trinity uzavírá devatenáctiletá Madlen Moravcová, která letos končí osmý rok na taneční konzervatoři v Brně. Tancem žije už od svých čtyř let, ale vedle něj ji naplňuje i móda a různá odvětví umění. Neustále něco tvoří, navrhuje, šije, píše nebo maluje, a i proto na socials vyniká svým velmi unique přístupem k módě a stylingu. Tím bezpochyby inspiruje spoustu lidí k tomu vystoupit z módní šedi a brát oblečení jako formu sebevyjádření.
„Abstraktní, umělecký, mess.“
„Upřímně se moc neorientuju v tom, co je podle lidí overhated, protože sama často měním názor a přijde mi, že skoro se vším se dá nějak pracovat. Ale na návrat skinny jeans rozhodně nečekám. Možná ponožky v sandálech jsou podle mě taková overhated klasika, i když i love it. Klidně v polobotkách, lodičkách i žabkách.“
„Tohle je trochu podpásovka haha. Určitě volím obojí. Jak tanec, tak fashion jsou velkou součástí mojí osobnosti a ovlivňují i to, jak vnímám svět kolem sebe,“ vysvětluje. Obojí bere jako formu vyjádření i jako životní styl. Zatímco v tanci pro ni je „fyzično, disciplína, pokora a hloubka“, fashion v sobě podle ní nese „volnost, kreativitu, hravost a moc“. I proto jí tyhle dva světy přijdou hodně blízké. „Oba se pohybují na hranici mezi tím, co vnímáme očima, a tím, co cítíme,“ dodává.
„Přišla mi zpráva, že jim vypadla jedna z tanečnic a jestli bych mohla druhý den přijet na zkoušku. No a bylo,“ říká. „Za čtyři dny jsem naspala dohromady asi sedm hodin, ale stálo to za to. K Alexovi, který měl choreo na starosti, jsem se dostala přes společného kamaráda. Taneční svět je totiž hrozně propletený, takže jsem v tomhle měla prostě kliku.“
„To je dobrá otázka, protože já to mám vlastně úplně naopak. I když by to do mě spousta lidí neřekla, mívám problém se sebevědomím, ale čím jistější si jsem svým outfitem, tím jistější si jsem i sama sebou. Tak trochu ho nechávám mluvit za mě jako první. To, co se někomu může zdát jako něco extravagantního, je pro mě naopak komfortní zóna a takový ochranný štít. Nejde mi o to vypadat jinak, provokovat nebo na sebe upozorňovat, je mi to takhle prostě přirozené.“
„Podle mě by cílem nikdy neměla být nonšalantnost. Buďme passionate, buďme moc, prožívejme věci naplno a projevujme se. Nebuďme lhostejní k okolí, říkejme lidem, že je máme rádi, klidně brečme v MHD, nebojme se zkoušet nový věci, učit se, selhat, ztrapnit se a nechat si pomoct.“ Ok, queen spillin’ facts.
Jestli ses dočetl*a až sem, tak gratuluju, protože si uvědomuju, že je tenhle článek fakt dlouhej. Takže to nebudu dál natahovat a see you next time u dalšího výběru Internet picks!