A dost. Je čas vrátit zpátky staré dobré dohazování

Hned na začátek musím říct, že jsem povolaná osoba k tomu, abych psala o tomto tématu. V portfoliu mám dva páry, kteří jsou spolu dlouhodobě šťastní a několik vydařených randíček k tomu.

Jak vlastně k dohazování, neboli matchmakingu, přistupuju?

Vždycky to začíná stejně. Vidím hot kamaráda nebo kamarádku, kteří se utápí ve své samotě. Nechám je v tom chvíli být, protože věřím, že to zvládnou sami. Ale když mi už podesáté říkají, že si nemůžou nikoho najít, ráda zakročím.

Tady přichází na řadu první pravidlo matchmakingu: vždycky se ujisti, že o to ten člověk vůbec stojí. Předpokládat, že single člověk chce nutně tvořit pár, nemusí být vždy pravda.

Pokud máš consent, výborně. Můžeme pokračovat.

V téhle oblasti necítím skoro žádný stud. Mám poměrně hodně kamarádů a známých, takže je z čeho vybírat. A hlavně, když můžu, pomůžu.

Na dohazování miluju jednu věc úplně nejvíc: ti dva mají společnou známost, tedy mě. Už jen to, že mají někoho společného, zvyšuje šanci, že si sednou. Zároveň v tom je i nepsaná povinnost chovat se slušně. Tím myslím neghostovat a chovat se normálně, což na seznamovacích aplikacích úplně neplatí.

Na těchhle platformách totiž většinou vybíráš z lidí, se kterými kromě toho, že jste si oba vytvořili profil na Tinderu, nemáš nic moc společného. A právě to stírá takovou tu základní lidskou povinnost chovat se k sobě s respektem.

Dohazování je podle mě skvělý způsob, jak dělat něco dobrého pro svou komunitu. Myslím to neironicky a ráda vysvětlím: žijeme v době, kdy velká část lidí trpí osamělostí a zároveň jsme přehlcení technologiemi.

Seznámit se s někým „postaru“, přes společné známé, je dnes skoro až analogová záležitost. Má to lehký nádech devadesátek, což je trefné: všichni totiž cítíme nostalgii po časech, kdy bylo všechno o něco jednodušší.

Ráda bych ale vyvrátila jeden mýtus. Tedy ten, že člověk, který se dostane do spárů dohazovačů, je zoufalec. Páry, které jsem pomohla spojit, jsou samí úspěšní a krásní lidé. Fakt. You would be surprised.

Právě pro takové lidi, kteří mají své projekty a pečují o sebe, je často překvapivě těžší někoho si najít. Nepůjdou se totiž zaregistrovat na seznamovací aplikace. A právě tady může zasáhnout matchmaker.

Pokud máš trochu volného času a spolu s tvými „subjekty“ i tu nejdůležitější ingredienci: humor (což for gods sake, doufám, že máte), udělej z toho menší projekt.

Při svých toulkách internetem jsem narazila na web, kde do toho šli opravdu all in. Matchmakerka tam vyzpovídala své single kamarádstvo a napsala každému krátký „osobní inzerát“, který pak zveřejnila online.

Neříkám, že to musíš jít udělat taky, ale je vidět, že kreativitě se žádné meze klást nemusí.

Nebo uspořádej kolektivní blind date. Pozvi všechny singles, udělej večeři, nastav pár základních pravidel a nechej věci plynout. Jakákoliv činnost, která nás dostane víc k sobě a míň k mobilům, je krok správným směrem.

Nejen že tím můžeš zasévat trochu lásky do světa, ale zároveň upevňuješ vztahy ve vlastní komunitě. A díky tomu se nám všem může žít o něco líp. Dohazování kamarádů je pro mě také způsobem, jak jim dát najevo, že mi na nich záleží.

A když to uděláš správně, s humorem a vkusně, nemusí to být trapná situace. Naopak. Když to vyjde, zůstane vám nejen vtipná historka, ale i pocit zadostiučinění pokaždé, když je vidíš spolu.

Takže, kterým single „nešťastníkům“ můžeš pomoci ty? Ale nezapomeň, jako vždy s konsentem!