Zatímco je Haruki Murakami bezpochyby jedním z nejznámějších japonských autorů, japonská literatura nabízí mnoho dalších talentovaných spisovatelů a spisovatelek, kteří tě svými slovy okamžitě přenesou do Tokia.
Moje oblíbené japonské knihy mají jedno společné: tak silnou atmosféru, že z nich cítíš vlhkost léta, slyšíš cikády a kapky deště. Všude voní miso, někdo krájí tofu a ty se najednou ocitneš v úplně jiném světě.
V neposlední řadě japonská literatura také nádherně vyobrazuje lidskost. Nepolapitelné, bolavé, ale krásné vztahy. Hlavní postavy, které jsou křehké, nevyrovnané a zároveň fascinující. Právě takové knihy ti chci dnes doporučit:
Moje nejoblíbenější japonská spisovatelka je Banana Yoshimoto. Psala hlavně v 80. letech, většinou kratší novely nebo delší povídky. Nejznámější je Kitchen – skvělý start, pokud s ní začínáš. Příběh sleduje Mikage, mladou ženu, která se vyrovnává se smutkem po smrti své babičky a nachází útěchu v kuchyni. Yoshimoto píše s neuvěřitelnou lehkostí a dokáže zachytit krásu v obyčejných okamžicích života, kterých si běžně ani nevšimneme.
Příběh sleduje Keiko, ženu, která pracuje v obchodě s potravinami, což není pro většinu lidí „správná“ cesta. Je to příběh o hledání vlastní cesty a spokojenosti mimo společenské normy, o tom, jak Keiko nachází smysl a klid v práci, kterou ostatní často přehlížejí. Pro mě osobně tohle bylo hodně healing.
Mieko Kawakami možná znáš díky její knize Breasts and Eggs, ale já bych ti spíš doporučila All the Lovers in the Night. Další příběh s ženskou hlavní postavou, tentokrát Fuyuko – tichou, osamělou editorkou, která se snaží najít samu sebe ve světě plném očekávání a tlaku na to, jak má její život vypadat. Není to úplně nejveselejší čtení a některé části tě hodně překvapí, to jediné ti vyzradím.
Pokud hledáš autentickou japonskou atmosféru – těžkou, lepkavou, podmanivou – Strange Weather in Tokyo je jasná volba. Ten pocit, který v tobě zůstane po dočtení, tě bude provázet ještě dlouho: jako když jdeš nočním Tokiem, popíjíš studené pivo v malé izakayě, olizuješ si miso z prstu a jsi trochu pod vlivem.
Uf... Toto kultovní dílo vyšlo měsíc před Dazaiovou sebevraždou. Připrav se na náročné čtení – není to kniha pro každý den a rozhodně ji nedoporučuji, pokud nejsi ve správné psychické kondici. Stále jde ale o jedno z nejdůležitějších děl japonské literatury, které se zaměřuje na myšlenky hlavního hrdiny a jeho stále se prohlubující depresi.