Zázračný lék jménem spánek

Na střední jsem vstávala pravidelně ve čtyři nebo v pět ráno. Jsem ranní ptáče a v brzkých ranních hodinách se mi lépe učilo. Všude bylo ticho, v domě stále klid a nic mě zkrátka nerozptylovalo. Hned po probuzení jsem měla čistou hlavu. Prostě ideální prostředí.

Jenže to, že jsem chodila spát o půlnoci a v posteli tak strávila pouhé čtyři nebo pět hodin denně, moje tělo později zahnalo do kouta. Teď bych svému mladšímu já dala nejraději facku, protože kdybych věděla, co mi ty čtyři roky způsobí, vzala bych to všechno zpátky🤯.

Tenhle článek píšu z jednoho prostého důvodu. Vím, že spousta mladých lidí (a já nebyla výjimkou) vnímá spánek jako něco neproduktivního. Opak je ale v tomto případě pravdou, a pokud budeme dobře spát, budeme i dobře myslet. Delší spánek nám zaručí více energie a více energie nám zase zaručí větší produktivitu.

Vím, že tlak na ty, kterým to myslí dobře v noci, je ze strany společnosti veliký. Noční sovy tak v rámci každodenního vstávání nemají život vůbec jednoduchý. Věc se má ale tak, že bychom denně měli naspat minimálně sedm hodin, a to nehledě na to, jestli jsme ranní ptáčata nebo noční sovy. Sedm hodin je zkrátka základ a neměl by přes něj jet vlak (alespoň ne pravidelně).

Délku spánku máme z krku, ale co teprve jeho kvalita? Tu ovlivňuje mnoho faktorů, mezi které patří třeba alkohol, kofein, jídlo, pohyb, pokojová teplota, modré světlo a prakticky celé prostředí, ve kterém spíme. Tipy na kvalitnější spánek najdeš všude po internetu. Já ti moc ráda a s čistým srdcem doporučuju podcast Tělo & Duše, v rámci kterého si můžeš poslechnout pár skvěle zpracovaných epizod o spánku. (Robine, díky moc!)

No, a co se teda stalo se mnou?

Spánková deprivace zapříčinila to, že mám v těle trvale zvedlou hladinu kortizolu, což není zrovna cool🤗. Kvůli tomu se totiž potýkám se spoustou zdravotních problémů, kterých se snažím zbavit. Spoiler: Moc mi to nejde.

A proto prosím vypni ten telefon a utíkej spát! Slibuju, že to změní tvůj život k lepšímu.