Přihlášení se k heyfomo
15 yo me would not believe me. Byla jsem na pařížském fashion weeku and this is what happened
Nebudu click baitovat, nic kontroverzního se nestalo, jen mám heartache, že jsem musela leavnout moje nejvíc fav město na světě. Ale vážně, Paříž je důvodem, proč věřím v pořekadlo „stará láska nerezaví“, i po 8 letech od mé poslední návštěvy totiž stále cítím ty stejné motýlky v břiše úplně jako poprvé (how poetic, Adélo).
Asi netřeba vysvětlovat, že ten splín při odjezdu umocnil i fakt toho, že paralelně probíhal pařížský fashion week, ulice se tedy hemžily fashionable lidmi a celebs. Jednoduše máš ten pocit toho, že jsi ve správný čas na správném místě a všechno najednou dává smysl. Je slunečné počasí, pleť pleťuje a káva kávuje (not really, v Praze máme lepší), a najednou se té Emily vlastně nedivíš, že opustila US a zůstala právě v této metropoli.
Důvodem mé návštěvy Paříže byl takový řekněme „Dior experience”, kdy jsem měla příležitost navštívit Dior showroom skýtající sbírku šperků v samotném srdci módní mekky a Re-See dámské kolekce FW26.
Důvod číslo 2, proč být dobrý člověk - takhle si totiž představuji heaven
Tím prvním je karma. Anyway, přesuňme se rovnou k jednomu z těch highlights mého tripu - návštěvě krásné vily neboli Dior showroomu v centru Paříže. Kdybych měla vizuálně definovat estetiku tichého luxusu, jako blueprint bych použila právě tuhle stavbu. Ten pocit, kdy jsem vkročila dovnitř bych přirovnala k enternutí nebeské brány, protože najednou veškerá existence feelovala hrozně poklidně a spořádaně. Asi nemusím vysvětlovat, že jsem delulu queenka, ale já si ten život prostě ráda romantizuju na maximum.
Tahle několika patrová budova ve svých prostorách ukrývala prezentaci Fine Jewelry, která probíhá jen dvakrát do roka. Tyto exkluzivní šperky tak samy o sobě byly jen třešničkou na dortu k nádherným nástěnným malbám, vitrážím, zlatým ornamentům či opulentním skleněným lustrům. Ach, co vám budu, I can imagine waking up here every morning.
Návštěva byla zakončena obědem, který jak už jste se mohli dovtípit, taky nebyl úplně average. I mean, člověk si řekne, že ta zelená šmouha na talíři slouží jenom jako dekorace, ale ona to byla libečková pasta, která měla víc chuti, než celý můj život. Fotku bohužel nemám, tak se pokochejte alespoň tímto dokonale kubisticky vymodelovaným moučníkem...
Samotný peak tohoto výletu bylo Re-See dámské kolekce Dior Fall Winter 2026 by Jonathan Anderson. U Re-See mají pozvaní příležitost nahlédnout do scény samotné přehlídky, což bylo v tomto případě Jardin des Tuileries. Kolem poměrně velkého jezírka Bassin Octogonal byl vystavěn zelený skleník, v němž se nacházely vystavené looky z mola. Nejen, že jsem si je tedy mohla zblízka prohlédnout, ale také osahat!
Květinový overload se propsal jak v podobě leknínů na zmíněném jezírku, tak na oděvech i doplňcích, o florální reference tak rozhodně nebyla nouze. Ze siluet a zpracování byl cítit také vliv Japonska a origami, které ve spojení s květinami evokovaly noblesní vibe Belle Epoque a dobových promenád.
Ani si nedokážu představit, jak může vypadat couture, protože byť tohle byla ready to wear kolekce, nikdy jsem tak kvalitní krejčovinu dosud nezaznamenala. Vzhledem k tomu, že mám vystudovaný design oděvu a na local fashion scéně jsem se pár let pohybovala, si troufám říct, že jsem už řemeslně zpracované viděla ledacos, ale tohle byl opravdu jiný level.
Ani sebemenší knoflík nebyl ponechán náhodě a svým precizních zpracováním vzdával hold tradičnímu řemeslu a specifickým technikám s hlubokými kulturními kořeny. Za zmínku stojí také, signature Bar Jacket pro Dior, která byla na show reinkarnována do nových pojetí a prolínala ve svém tvarosloví historii módního domu spolu s vizionářskou tendencí Andersona. Podtrženo sečteno, I’m sold.
Po cestě zpět na hotel jsem zavítala i do jednoho z místních antiků, jehož sbírku tvořil zejména japonský a čínský nábytek. Sama kurátorka aura farmovala na 100 metrů kolem sebe a vnášela celému obchodu velmi unique duch. Kdybych ji měla k někomu přirovnat, byla by to Michèle Lamy, takže si asi dokážete představit, jak hypnotizing její působnost byla.
Btw, jedna cool babička mi řekla, že vypadám jako z prerafaelitského obrazu, což si lze vyložit různými způsoby. Buď se můžu cítit opravdu niche a nebo mám fakt špatné vlasy, takže já osobně se budu gaslightovat do možnosti číslo jedna.
Crumbl Cookies manifesting?
Na mém pařížském bucket listu bylo kromě poznávání místní fashion kultury také objevování té cukrářské. Jakožto největší cookie lover jsem si dala za cíl vyhledat chunky chocolate chip cookie, který bude mít lehce crunchy exteriér a správně chewy interiér s poloroztopenou čokoládou a špetkou soli na povrchu (ano, jsem velmi specific ohledně mých sušenek). Spoiler alert: nic tak life changing jsem sice nenašla, ale vyzkoušela jsem čtyři sušenky, které předčily to, co máme k dispozici v Praze. V rámci sebepoznávání jsem ale zjistila, že preferuji sušenky s hořkou čokoládou na místo mléčné:)
Kromě sušenek jsem also vyzkoušela virální Joe & The Juice, nějakou tu pain au chocolat nebo biang biang nudle, na které jsem čekala frontu asi hodinu a půl. Z ničeho jsem si ale nesedla na zadek, takže gastro tipy na sharing bohužel nemám.
No a pak se děly takové ty věci, že casually na ulici potkáš Aidana Zamiri aka bestie Charli XCX nebo dýcháš stejný vzduch jako Anna Wintour yk. Paříž je literally srdcovka, miluju všechno klišé ve spojení s tímto městem a proto, kdyby se mě někdo zeptal „Are you happy to be in Paris?“, odpověď by byla: „A hundred percent f*cking oui.“
