---
title: "Cítíš se ztraceně po konci základky, střední nebo vejšky? Tady jsou tipy, jak se s takovým přechodem vyrovnat"
url: https://heyfomo.cz/citis-se-ztracene-po-konci-zakladky-stredni-nebo-vejsky-tady-jsou-tipy-jak-se-s-takovym-prechodem-vyrovnat
published: 2026-07-02T12:00:00.000Z
authors: ["Katarina Vlčková"]
tags: ["mental health", "studium"]
---

# Cítíš se ztraceně po konci základky, střední nebo vejšky? Tady jsou tipy, jak se s takovým přechodem vyrovnat

**Skončila ti škola, všichni ti gratulují, ale ty místo úlevy cítíš spíš úzkost, ztracenost a nejistotu. Už nejsi v bodě A, ale zatím ani v bodě B, takže stojíš někde mezi a nevíš, kam teď patříš. Nacházíš se ve vakuu. Čti dál a dozvíš se, co ti v takové situaci může pomoci.**

![](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/23e2f627-f53b-4bec-aa04-0a89669e5737.jpeg)

Právě jsi dodělal*a závěrečné zkoušky, odmaturoval*a jsi nebo máš v kapse diplom z výšky. Všichni kolem tebe jásají, rodina ti tleská, otvírá se šampáňo a ty bys měl*a prožívat nejšťastnější moment dosavadního studia. Jenže místo toho se ráno probudíš a v žaludku ti sedí těžký, studený balvan. ***Co teď? Kdo vlastně jsem, když už nejsem student*ka? Kam sakra patřím?*** A spousta podobných otázek ti leží v hlavě a nenechají tě si ani užít léto. Jak bys taky mohl*a, když **máš pocit, že nikam nepatříš**?

Ať už opouštíš základku a děsí tě neznámé prostředí střední, odcházíš ze střední a čelíš dospělácké realitě, nebo končíš vejšku a padá na tebe existenční krize, že si ihned musíš najít full time job, když jsi ještě včera byl*a student*ka, ten pocit je u všech podobný. Je to taková ochromující **ztracenost**. Pocit, že jsi spadl*a do prázdna **mezi dvěma břehy**, které jsou moc daleko na to, abys k nim doplaval*a.

![Zdroj: Pinterest / se svolením @CyberLynnSK](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/52991665-25e5-41f2-8749-6a14a201eed6.jpeg)

*Zdroj: Pinterest / se svolením @CyberLynnSK*

Když jsem studovala bakaláře z kulturní antropologie, tohle téma mě fascinovalo. Uvědomila jsem si, jak strašně důležité je tyhle vědomosti šířit dál, mimo zdi univerzity a mého oboru, protože nám mladým lidem mohou pomoci pochopit, co se to s námi děje. **Antropologie** má pro tento stav (popsaný v předchozích odstavcích) termín, a tím je **liminalita** (z latinského *limen* - práh, hranice).

Označuje **stav „mezi“**. Už nejsi tím, kým jsi byl*a, ale ještě nejsi tím, kým se po tomto máš stát. Jsi jako housenka v kukle, staré tělo se rozpustilo, ale motýl z tebe ještě nevznikl. V liminální fázi neplatí stará pravidla, ztrácíš dosavadní strukturu dne, status i jistoty. A lidská psychika liminalitu přirozeně nesnáší, protože přirozeně je bezpečnější předvídatelnost. Právě proto můžeš mít **pocity úzkosti**.

S tímhle konceptem přišel poprvé na začátku 20. století francouzský antropolog **Arnold van Gennep** a blíž ho popsal v knize *Přechodové rituály* (*Rites de passage*). Zjistil, že lidské kultury po celém světě odjakživa pomáhaly jedincům tyhle fáze překonávat pomocí rituálů. Později na něj navázal britský antropolog **Victor Turner**, který zkoumal, jak v liminální fázi vzniká takzvaná ***communitas*** **= hluboké, intenzivní pouto mezi lidmi, kteří procházejí stejnou krizí**. To se dá připodobnit třeba tomu, když se celá třída kolem maturity začne víc stýkat a vzájemně se držet, i když se v ní celé studium někteří mezi sebou nemuseli. Pokud se o tomto tématu chceš dozvědět víc, doporučuju si přečíst knihu *Transitions: Making Sense of Life's Changes* od Williama Bridgerse.

[#liminal #liminalspaces #transition #sunset ](https://www.tiktok.com/@elizadaylight/video/7521585155811577119?_r=1&_t=ZN-97e5YwsIiv8)

#### **Oficiální rituály: Promoce a rozlučky můžou pomoci, ale občas nestačí**

Naše společnost na přechodové rituály úplně nerezignovala. Školní instituce jich využívají spoustu. Když si to vezmeš kolem a kolem, **imatrikulace, stužkovací večírky, šerpování** nebo **slavnostní předávání vysvědčení** jsou jejich jasnými příklady.

Vezmi si takovou **promoci**. Obřad začíná slavnostním příchodem akademických funkcionářů a absolventů v talárech, mezitím co hrají fanfáry. Rektor nebo děkan přivítá přítomné a pronese úvodní řeč. Studenti povstanou, složí akademický slib a stvrdí jej svým slovem či podáním ruky. Jednotliví absolventi jsou vyvoláváni, předstupují před akademické hodnostáře a promotor jim předává diplom. Následuje poděkování a závěrečná hymna. J**enže proč tohle všechno děláme?** Protože potřebujeme vizuální, hmatatelný a emocionální důkaz toho, že nastala změna. **Oficiálně se tím uznává tvůj nový status**.

![Zdroj: Pinterest / se svolením @vyaacore](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/90f136ce-b4b6-4b11-8f0c-57a5188131a6.jpeg)

*Zdroj: Pinterest / se svolením @vyaacore*

Podobně fungují i neoficiální rituály, které si jako studenti organizujeme sami - **rozlučky se třídou**, kde se opiješ s lidmi, se kterými jsi čtyři roky nepromluvil*a ani slovo. Všechny sociální masky jdou dolů, všichni jste na jedné lodi, loučíte se s jednou érou.

V čem je tedy háček? Proč i po té nejkrásnější promoci nebo nejdivočejší party přichází druhý den splín?

Problém je v tom, že **institucionální rituál je rychlý**. Party skončí, talár vrátíš, hostina se sní. Druhý den ráno se probudíš a jsi ve vakuu. Oficiální rituály totiž skvěle zvládají první fázi (odloučení se od starého) a třetí fázi (přijetí nového statusu), ale ignorují tu prostřední - samotnou liminalitu. **Nechají tě stát na prahu a zavřou dveře**. Proto si musíme **umět pomoct sami** a **vytvořit si vlastní, osobní rituály** pro každou konkrétní životní křižovatku.

#### **Jak si vytvořit osobní rituál** **(neni to tak děsivý, jak to zní)**

Aby tvůj mozek dokázal zdravě přepnout z jedné fáze do druhé, potřebuješ vědomé činy. Tady jsou konkrétní **tipy, jak přechodová období zvládnout** a nesjet u toho na psychické dno.

#### **Konec základky**

Přechod na střední školu je velký šok. **Opouštíš kolektiv, kde tě znali od dětství**, a jdeš někam, kde musíš budovat svou image a vztahy od nuly. Často se objevuje strach, že selžeš nebo že ztratíš staré kamarády.

V takovém případě ti může pomoci rituál **materiálního odloučení**. Tvoje staré sešity, deníky nebo věci, které tě pojí se základkou, si zaslouží uzavření. Nemusíš je pálit ani darovat, vytvoř si z nich takovou krabici vzpomínek. Všechny tyhle věci vědomě posbírej, poděkuj jim v duchu za to, jak tě formovaly, **ulož je do krabice**, tu zalep izolačkou a odnes ji do sklepa, na půdu nebo ji dej třeba pod postel nebo na skříň. Zkrátka trochu mimo tvůj dohled. Tím si dáš signál, že je **tahle kapitola bezpečně archivována** a můžeš jít dál.

Kup si do nové školy nový zápisník nebo předmět, který pro tebe symbolizuje to, kým chceš na střední být. Bude to tvůj talisman nového začátku.

![Zdroj: Pinterest / se svolením @maureenac](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/84a32323-e6bb-4c75-9970-d3d156f5dd69.webp)

*Zdroj: Pinterest / se svolením @maureenac*

#### **Konec střední**

Maturita je v Česku vnímána jako „zkouška dospělosti“, když to přitom vůbec nedává smysl. Jak mě na dospělý život připraví to, že se zpaměti naučím pár desítek otázek? Možná i kvůli tomuhle pojmenování můžeme mít strach z života *po ní*. **Udělala jsem maturitu, banger, teď jsem teda dospělá?** A jak jsem se tím dospělým člověkem stala kromě dovršení 18 let a uděláním téhle zkoušky? Co mám teď dělat, když ta jediná věc, která měla určovat, jestli jsem teda dospělá, už není v mém životě přítomná? Už nemám rozvrh, nikdo mi neříká, v kolik mám vstávat, a mám tolik svobody, že jsem z ní paradoxně **paralyzovaná a zděšená**.

Jestli tohle znělo trochu moc real, tak je to proto, že jsem se přesně tak cítila čtyři roky dozadu. K přechodu mezi střední a vysokou školou, ale hlavně i v ujasnění si, kdo jsem a co pro mě znamená to, že mám střední za sebou, mi pomohl rituál **fyzické transformace**, a tobě by mohl pomoct taky. Změna vnitřní identity se nejlépe fixuje **změnou vnějšího prostředí**. Využij léto k **reorganizaci prostoru**, ve kterém žiješ. Vymaluj si pokoj, daruj staré dekorace, přestavěj nábytek. Změna může proběhnout i na tvém těle. **Změň si účeš, nech si udělat tetování** nebo zkus nový styl oblékání. Když se podíváš do zrcadla nebo kolem sebe, už neuvidíš toho vystresovaného středoškoláka, co se klepal na potítku, ale zkrátka sebe, tak jak se cítíš teď.

Dál fakt dost doporučuju se po maturitě **sbalit a někam odjet**. Nemusí to být daleko, stačí solo low cost výlet vlakem po Česku nebo přechod hor s kamarády. Cesta z bodu A do bodu B může mít terapeutický účinek. Chůze nebo pohyb krajinou symbolizují **tvůj vlastní posun v životě**.

![Zdroj: Katarina Vlčková](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/13117bd3-3c59-4a0a-a35f-69c55833aba4.jpeg)

*Zdroj: Katarina Vlčková*

![Zdroj: Katarina Vlčková](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/184bb563-ede7-4262-b86b-b94ef4bbf517.jpeg)

*Zdroj: Katarina Vlčková*

![Zdroj: Katarina Vlčková](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/a4e9fe3d-4dc7-4ca1-8452-7671d6be1d38.jpeg)

*Zdroj: Katarina Vlčková*

![Zdroj: Katarina Vlčková](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/e0a44c42-c807-4b95-9c94-5b7731b1d0bf.jpeg)

*Zdroj: Katarina Vlčková*

Anyway, tohle jsem já po maturitě na solo backpacking tripu po severu Evropy.:D

#### **Konec vejšky**

Status studenta je pryč, s ním i studentské výhody a pocit, že tvůj život má jasnou trajektorii. Ještě před týdnem se tě všichni ptali, co státnice, a tenhle je objektem zájmu zas už jen to, kam všude jsi poslal*a životopis a **kdy už konečně někam nastoupíš**. Můžeš bojovat s impostor syndromem a mít pocit, že všichni kolem tebe už mají kariéru vyřešenou, jen ty ne.

Sedni si ke stolu a **napiš dopis svému já,** **které před lety nastupovalo do prváku na výšce**. Připomeň si, jaké jsi měl*a tehdy naivní představy, co všechno ses za ty roky naučil*a (nejen ve škole, ale i o sobě a lidech kolem sebe) a jaké těžké chvíle jsi překonal*a. **Tenhle dopis si schovej**. Pomůže ti uvědomit si vlastní hodnotu v situacích, kdy by se mohly dostavit pochybnosti o tom, jestli jsi good enough.

Domluv se sám*sama se sebou a stanov si přesné **datum, do kdy nebudeš řešit budoucnost**. Řekni si třeba: *Od státnic do 31. července mám rituální volno. Nebudu si vyčítat, že nehledám práci, nebudu se stresovat. Jsem v limbu a je to tak v pohodě.* Tím odbouráš pocit viny z neproduktivity.

![Zdroj: Pinterest / se svolením @xoxodianekim](https://data.eu.cntmbr.com/heyfomo/heyfomo/a4025002-a5ac-429d-8a65-a55dd4c1d2ab.jpeg)

*Zdroj: Pinterest / se svolením @xoxodianekim*

#### **Hlavně se z toho nepos*at**

Ať už stojíš na jakémkoliv prahu, pamatuj si jednu věc: **to, že se cítíš ztraceně, neznamená, že děláš něco špatně**. Znamená to, že tvůj starý systém hodnot a rutin skončil a nový se teprve buduje.

Nespěchej na sebe. Užij si slavnostní promoce, opij se na rozlučce, ale až ten humbuk utichne, dopřej si čas na to, abys v tom meziprostoru chvíli pobyl*a. Vytvoř si své vlastní malé rituály, dýchej a věř procesu. **Každá liminalita totiž dřív nebo později skončí a ty z té kukly nakonec vyletíš**. Jen to prostě chvíli trvá. And that's okay.

**Související článek:** [Proč je v pohodě si vzít gap year, změnit obor, prodloužit studium nebo ho úplně přerušit?](https://heyfomo.cz/proc-je-v-pohode-si-vzit-gap-year-zmenit-obor-prodlouzit-studium-nebo-ho-uplne-prerusit)