Přihlášení se k heyfomo

Po přihlášení budeš mít přístup ke všemu obsahu na heyfomo.cz, můžeš komentovat články a další features, just do it!
Reset hesla

Evel vs. Erasmus: Sbohem a šáteček

Můj semestr v Portugalsku je u konce, na rozloučenou jsem dostala pivní tričko a teď už sedím v mé oblíbené pražské hospodě a láduju se gulášem.

Evel vs. Erasmus: Výlet na Azory, zevlení s Frankem Oceanem a těšení na plzeňský pivo

@eevelka

Poslední pastel de nata, poslední portský víno, poslední západ nad řekou i poslední večeře s mýma oblíbenýma lidma. Můj semestr v Portugalsku končí, a já se tak loučím s touhle pulzující zemí, kterou jsem mohla aspoň trochu poznat.

Zbylých pár dní na Erasmu se neslo přesně v takovém duchu, v jakém jsem předpokládala: goodbye beers, společný vaření večeří, jam sessions, tetůvky, objímačky a spousta úsměvů i slz. V pátek jsme se vrátili z Azor, a i když tu bandu blbečků nadevšechno miluju, měla jsem jich plný zuby, takže jsem z nádraží zamířila okamžitě domů, objednala si mekáč a koukala 3 hodiny na The Office. Další dva dny jsem pro jistotu z domu ani nevycházela a doufala jsem, že moje antisociální nálada brzo pomine. Naštěstí mě, ostatně jako vždy, zachránila Ana, která mi zazvonila pod barákem s dvěma flaškama vína a slovy: „Wassup bitch, let's watch Pulp Fiction.“ Ano, každý potřebuje svoji Anu.

Další tři dny, které byly zároveň mými posledními, jsem strávila převážně balením, uklízením a pitím piva. S Italama jsme šli na jam session, kde jsme malovali a kde jsem se už musela rozloučit s prvníma lidma. Nesnáším loučení, ze srdce nesnáším loučení, takže jsem po chvíli rezignovala a před odletem se rozloučila jen s pár nejbližšíma, ostatní si museli vystačit se zprávou. Nejemotivnější a zároveň nejhezčí večer byl samozřejmě ten poslední, kdy jsme si říkali see you later s tou mojí partičkou. Na rozloučenou mi dali tričko SuperBock a 5 hodin mě zahrnovali láskou, pusinama na čelo a pevnými objetími. Ciao mi řekli v půl čtvrtý ráno a já v 7 vstávala, abych stihla letadlo. To se mi podařilo a já už teď sedím v Praze, v oblíbený hospodě, láduju se gulášem a piju plzeňský pivo. Všude dobře, ale doma nakonec stejně nejlíp.

Tímto se proto loučím nejen s Portugalskem, ale i s touhle rubrikou. Děkuju, že jste ji četli, třeba vás to přesvědčilo o tom, že Erasmus je nejlepší část vysokoškolskýho studia a něco, co by měl zažít úplně každej. Já jsem si užila krásný čtyři měsíce, poznala spoustu nových lidí, který budu mít v životě už napořád, něco novýho se naučila a znovu v sobě objevila lásku k životu. Byla to takzvaně parádička. No. Jak by řekli Italové, adios, Italy tu ale už nemáme, takže jak by řekl Miloš Zeman, sbohem a šáteček!